Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Putování VI

Z Plas do Mariánské Týnice vedla kdysi poutní cesta. Ono „kdysi“ je relativní, cesta byla vybudována v 18. století, což je vzhledem ke stáří plaského kláštera a jeho zrušení, které ho – jak dnes víme – už za několik desítek let po vybudování cesty potkalo, záležitost časově mělká, ale vzhledem k tomu, co se za více než 200 let po zrušení kláštera přes tu cestu přehnalo, je to zase všechno už hodně dávno.

Ono „kdysi“ je na cestě patrné. Zčásti už vůbec neexistuje, na leteckých mapách je nicméně v polích pořád ještě k rozpoznání, zčásti posloužila jako trasa silnice. Na dvou úsecích se po ní dá ještě jít pěšky, z Plas k osadě Sokolka, a od Mariánské Týnice kousek od kříže v polích k Sechutickému dvoru. Jejího ducha křísí moc pěkné místo před vchodem do mariánsko-týnického proboštství – mezi upraveným areálem a polem tam stojí dvě sochy proti sobě, sem cesta z Plas ústila nebo odtud zpět do Plas směřovala.

Jdu po ní jen od kříže v polích k rybníku Pivovárek, ale napadá mne otočit se a žasnu nad genialitou dávných krajinných architektů – když začali putující směrem od Plas stoupat od rybníku (pokud tam tehdy už byl), objevil se jim přímo uprostřed cesty před očima kříž na věži kopule a po čase makovice, do níž je vsazen, a tu pak putující vidí neustále před sebou a jak stoupá, vynořuje se pod ní věž kopule a nakonec asi i kopule a celý areál. Říká se tomu přímá pohledová cesta a tenhle charakter má/měla stará plaská cesta ještě na několika úsecích.

Z Výrova bych kvůli ní musela po hodně frekventované silnici, tedy ji opouštím a po konzultaci s místním usedlíkem zacházím do lesa. Do Žebnice mne to prý samo dovede, ať se ztratím nebo ne. Ovšemže jsem se ztratila, ale putuji už druhý rok a zkušenost mne naučila, že bloudění patří k putování, jakož i k životu.

V kostele sv. Jakuba Většího v Žebnici jsem zastihla restaurátora, který tam pracuje už třetím rokem, ukazuje mi fresky v bývalém kněžišti, chvíli jen tak sedím v kostelní lavici a odpočívám v prostoru, který má štěstí a navrací se mu důstojnost místa duchovního setkávání. Zásluhu na tom má místní občanské sdružení, jehož předseda, pan Urban, bydlí hned vedle, jdu si k němu pro razítko do poutnického notýsku. Doplňuje mi pitnou vodu a radí mi jít do Plas nikoliv po modré podél potoka, nýbrž neznačenou cestou, kterou chodí místní (a nově je tudy vedena cyklotrasa). Na vrcholu kopce se proti obzoru rýsují kříže na cestě – že bych se napojila na starou poutní cestu? Taková šťastná symbolika se poutníkovi nabídne zřídkakdy, stará cesta ve skutečnosti vede o nějaké dva kilometry dál, až za silnicí, kterou při sestupu po pěkné lesní pěšině do Plas slyším chvíli pod sebou, než uhne do plaské serpentiny, o které včera vyprávěl v kralovickém kempu student, který tam brigádničil v bistru, a já přicházím do města skrz chatovou osadu a branou v budově bývalé železářské hutě s věžičkou a hodinami.

V Plasích jsem poprvé v životě, aniž bych v tu chvíli dohlédala souvislosti, fotím si před hutí první z mnoha soch, kolem kterých ještě budu procházet, je to barokní sv. Bernard, patron řádu cisterciáků. Kousek dál stojí litinový sv. Jan Nepomucký z 19. století. Další sv. Bernard je v parku před budovou nové prelatury, a je tam i další sv. Jan Nepomucký, tentokrát stylově a na to, jak upejpavě se tváří, morbidně přímo v kašně. Má to dobrý, v kašně není voda.

Centrum Plas žije turistikou, dávám si – nelevný – oběd u Rudolfa II. a čekám na prohlídku konventu, která začíná vždy v celou. Za prohlídku kostela si nepřiplácím, takže za hodinku nás průvodce už zase sype z budovy – další!

Cesta z Plas do Horní Břízy vede téměř čtrnáct kilometrů lesem po nepříjemném štěrku, pořád a pořád rovně za nosem. Uprostřed lesů je myslivna, odpočívám u studny stranou od cesty a z domu vychází pán, který tam žije sám se třemi psy a je mu tam dobře. Nějaká paní z Německa tudy taky šla, povídá mi, a ptala se po nejbližším koloniálu, potřebovala si koupit ještě jednu deku, protože spala v noci v lese a byla jí zima. Klobouk dolů, já jsem se k tomu pořád ještě neodhodlala. A paní prý bylo pětašedesát, to se tedy klaním podruhé.

Les je trochu zvláštní, rozlehlý, ale jakoby strnulý, pochopím to, až když se mi po levé straně rozvine nekonečný kaolinový lom a když ho po více než hodině obejdu, začnou se těžební hluky a houkání couvajících strojů ozývat zase zprava. Vstup do lesa je cedulemi zapovězen.

Pod rozcestníkem U mezníků (496 m) mne předbíhá běžec. V lese. Na tom příšerném štěrku, který se ve fivefingerech hrubě nelíbí klenbě mé pravé nohy. Odkud kam běží, když tu nikde nejsou žádná obydlí a žádné vsi? Přijímám poznání, že jsem tu jen procházející, jsem na cestě a musím jít, i když mě bolí nárt, ale není důvod se zastavovat, cesta se stává jedinou detekovatelnou realitou, vše ostatní je májá.

Cesta lesem ústí na zpevněnou komunikaci pokrytou bílým pískem a štěrkem, na veliké zralé maliny pod obrovskou kaolinovou horou si nechávám zajít chuť, jsou obaleny hustým bílým popraškem a po dlouhé, dlouhé době se ukazuje obzor. Naposledy jsem viděla k obzoru za Mariánskou Týnicí, s nostalgií jsem přehlížela celé pásmo Radče a Brd, teď je všechno úplně jinak. V oparu se přímo přede mnou nezvykle majestátně zvedá Radyně.

Autor: Wanda Dobrovská | čtvrtek 30.8.2012 7:35 | karma článku: 7,09 | přečteno: 521x
  • Další články autora

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma: 11,06 | Přečteno: 196x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma: 8,25 | Přečteno: 159x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma: 12,00 | Přečteno: 235x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma: 13,95 | Přečteno: 330x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Potok od Sirské hory

Sirské hory jsou tu dvě, vzdušnou čarou čtrnáct kilometrů od sebe. A vlastně ani ten potok není jen jeden. Mateřská Sirská hora posílá vody do všech světových stran. K jihovýchodu se rodí potok, jemuž dali lidé jméno Zbirožský.

29.3.2022 v 6:00 | Karma: 9,02 | Přečteno: 227x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Úpoř

Úpoř je pěkná lokalita na konci světa. Nebývalo tomu tak vždycky. Po potoce se plavilo dříví, byly tu průmyslové provozy a nitro údolí bylo obděláváno. Dnes se tu zčásti chalupaří, zčásti hospodaří.

4.12.2021 v 8:06 | Karma: 12,14 | Přečteno: 435x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Po potoce od Bušohradu k Broumům

Až k lesní studánce „U bídy“ se dá jít po cestě paralelně s potokem – akorát pozor, není to značená cesta a myslivec, který si kdesi v hloubi hvozdu trénuje mušku nebo vskutku něco loví, o vás nemusí vědět (stalo se mi na podzim).

27.4.2021 v 8:40 | Karma: 8,11 | Přečteno: 238x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Míza neboli Oupořskej

Projít si Úpořský potok od pramene k jeho ústí do Berounky není jednoduché ani pro ty, kdo v některé z blízkých vsí bydlí. Ne že by protékal takovou divočinou, cest k němu a podél něho je dost, ale náročná je logistika.

21.4.2021 v 16:05 | Karma: 9,55 | Přečteno: 303x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Habrový potok - finále

Hustá zástavba, zámek, oppidum, bývalá hvězdárna, sklárna, výletní restaurace Tomáše Hanáka, to je Nižbor. Potok? Ach, jistě, ten tu taky někde teče.

10.1.2021 v 9:00 | Karma: 11,47 | Přečteno: 532x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Byly habry, byly

"Ale, ale, copak to tu máme?“ diví se Habrový potok, když se mu v údolí za chatovou osadou kolem bývalé novojáchymovské hájovny začíná hromadit voda.

4.1.2021 v 11:00 | Karma: 10,26 | Přečteno: 428x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Habry, habry, habry... Habrový potok

Napoprvé vezme návštěvník Křivoklátska Habrový potok na vědomí nejspíš jako element vymezující oppidum nad Stradonicemi. Potok má ale v těch místech za sebou už dvanáct kilometrů - a na nich miliony let - dlouhý příběh.

10.12.2020 v 11:12 | Karma: 9,58 | Přečteno: 350x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Šárecký potok

Oddělen od Litoveckého, nemá Šárecký potok pramen. Začíná za výpustí vodní nádrže Džbán a rovnou vtéká do přírodní rezervace Divoká Šárka.

18.2.2019 v 8:21 | Karma: 9,35 | Přečteno: 405x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Studánka utajená

Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.

14.8.2015 v 22:04 | Karma: 10,15 | Přečteno: 262x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Wanda Dobrovská

Potok Scharka

Že se ještě vracím k tomu mostku, ale v originálních popisech bitvy na Bílé hoře fakt figuruje jako mostek přes potok Scharka a takhle je potok označen i v Ottově slovníku naučném. Chystám se teď totiž projít tu část potoka, během níž se z Litovického změní na Šárecký, což je transmutace, která mne fascinuje. Zkuste se někoho na Červeném vrchu zeptat, odkud teče Šárecký potok dole v údolí. Málokdo to ví. Potok jako by se kdesi za Ruzyní ponořil do anonymity a na nějaký čas dočista zmizel. Odkud teče voda do Džbánu? No... hm...

2.4.2015 v 10:11 | Karma: 9,24 | Přečteno: 306x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Na tom bělohorským mostku

Je to k nevíře, ale než jsem obešla celou hostivickou rybniční soustavu, trvalo mi to rok! A kdykoliv se tam teď vracím, vždycky mají rybníky i potok pro mě zase ještě něco nového, třeba průchod podél potoka od hráze v Hostivicích nebo potůčky s „břvemi“ v bažantnici u Kalého nebo revitalizační práce na potoce – přece jen začaly!

16.3.2015 v 8:43 | Karma: 9,21 | Přečteno: 281x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Na břevských blatech

Procházím krajinou, která kdysi bývala močálem nebo skvostnými mokřinami. Od Břví, možná už od Chýně až k Ruzyni v dobách, kdy ještě neexistovaly Břve, Chýně ani Ruzyně. Nejstarší archeologicky doložená tavicí pec na železo na našem území se našla v Chýni a je pravěkého původu. Ve Zličíně se zase poměrně nedávno nalezly zbytky pravěké cesty. V pravěku to na širých pláních východně od hřebenu nad potokem dnes zvaným Kačák zkrátka žilo bažina nebažina. Ostatně bažina je obyvatelná a je i lokálně průchodná. Pouze dálkové cesty se jí vyhýbají.

21.2.2015 v 9:57 | Karma: 10,41 | Přečteno: 344x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Potok ne ledajaký

Podél Litovicko-Šáreckého potoka jsem vyrazila před dvěma lety s úmyslem projít ho i se všemi jeho přítoky. Teď jsem asi v jeho polovině, v důležitém místě, kde se z Litovického stává Šárecký. Čas podat zprávu z cesty.

8.2.2015 v 7:42 | Karma: 10,25 | Přečteno: 424x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Jakobikirche u Fuchsbergu

Kostely a kostelíky zasvěcené sv. Jakubovi jsou na svatojakubské cestě pro poutníka něčím na způsob zadostiučinění. V Čechách mi to moc nefungovalo, všechny svatojakubské kostely, kolem nichž jsem procházela (Zbraslav, Beroun, Ledce, Kladruby), byly zrovna v čase, kdy jsem se tam zdržovala, zavřené. Sekundárně to zafungovalo jen v Praze, to jsem ovšem byla na zahajovacím koncertě letního varhanního festivalu a na následném setkání hostů v refektáři jsem se o tom, že se za pár dní chystám vyrazit na další část pouti, zmínila před bratrem Oldřichem a on mi dal požehnání na cestu.

9.8.2013 v 10:18 | Karma: 9,23 | Přečteno: 301x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Z Přimdy do Přimdy

Takhle mělo totiž původně vypadat moje letošní putování: mínila jsem dojít podél řeky Pfreimd, která pramení na českém území jako Kateřinský potok, až do města Pfreimd, kde se stejnojmenná řeka vlévá do Náby. Česká Přimda je sice německy Pfraumberg, ale je to pořád Přimda, stejně jako Pfreimd, a tak by to byla cesta z Přimdy do Přimdy.

8.8.2013 v 9:34 | Karma: 10,21 | Přečteno: 414x | Diskuse| Ostatní

Wanda Dobrovská

Po Norimberské cestě

Touha jít cestou, kudy chodili naši předkové, mě tentokrát, přinejmenším na čas, úplně odvedla od mezinárodní I24, která posílá poutníka z Kladrub přes Sedmihoří do Hostouně a dál na Bělou nad Radbuzou.

6.8.2013 v 9:41 | Karma: 10,54 | Přečteno: 402x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 36
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 564x
Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Seznam rubrik