Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Studánka utajená

14. 08. 2015 22:04:53
Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.

Je to pěkný potůček s krásným údolíčkem, teče lesem a obklopen loukami s háji jako stvořenými pro pohanské rituály. Proklestil si cestu místy, kam směřují podzemní vody z oblasti náhorní planiny Dlouhá míle, a jeho údolíčko je na vodu nesmírně bohaté. I teď, v těch vedrech. V prameništi bylo dokonce svého času (v 70. letech) vyhloubeno mnoho šachet na jímání vody a údajně se odtud zásoboval vodojem pro sídliště Na Dědině. Stavení na pramenné loučce je domek bývalé čerpací stanice. Domek je zamčený a pomalovaný sprejery a za zamřížovanými okny jsou cedule informující, že to tam patří Junáku (a sprejerům), že děkují, že se chodíme dívat na Zlodějku, a ať si své odpadky odnášíme s sebou.

Vody do údolíčka směřuje tolik, že potůček na jeho krátké trase ke koupališti v Divoké Šárce lemují tři studánky.

První je – jak řečeno – kdesi na jeho horním toku. Pramen potoka je nedohledatelný, protože přímo nad prameništěm je velká mimoúrovňová křižovatka s vlastní DUN, z níž je voda odváděna do umělého, přírodně upraveného koryta počínajícího kamennou zídkou a trubkou hned pod paralelní cestou pro pěší. Která z těch šachet je původní studánka, se mi nepodařilo zjistit. Měla by z ní vést trubka do potoka, jednu takovou trubku jsem našla, ale až dosti daleko po proudu a žádná voda z ní nevytékala. Navíc teď v létě je všechno hustě zarostlé a na každém kroku člověk vyplaší hejna muchniček, což fakticky není o co stát.

Kvůli studánkám jsem šla kolem potoka třikrát. Poprvé to vlastně bylo kvůli potoku, ale protože ze tří studánek jsem našla jen číslo tři – studánku Šárka – rozhodla jsem vrátit se a studánky dohledat. Zejména studánku číslo dvě – Šáreckou Habrovku – o které se na studánkových webech píše, že je jednou z nejkrásnějších pražských studánek, a fotky to potvrzují.

Studánky jsem nenašla ani napodruhé. U čísla jedna – Zlodějky – to snad chápu, je to tu taková houšť, že je lepší vydat se hledat, až traviny uvadnou a stromům opadá listí.

Ale u čísla dvě to absolutně nechápu. Když jsem šla kolem poprvé, v teoretických místech studánky jsem se ptala kolemjdoucího páru, jestli nevědí, kde je. Vůbec nevěděli, že tam nějaká je. Přitom na fotce to je krásně upravená studánka s dřevěným domečkem se stříškou a vede k ní údajně haťový chodníček, dokonce s novým zábradlím. Něco takového přece nelze přehlédnout!

Takže se vydávám hledat potřetí, tentokrát už i vybavena množstvím rad od kolegů a kolegyň z práce, protože najít studánku se pomalu pro mě stává obsesí. Jeden radí jít s GPSkou. Nemám. Další radí jít s buzolou. Jiný říká, že buzola mi tam v louce nebude nic platná. (Pozitivní efekt těchto konzultací je zjištění, že můj kompas, který stále nosím s sebou, je zároveň i buzolou.) Další rada – jít prostě potokem – mě napadla taky, ale nechtělo se mi. Potůček má koryto dost hluboké a – jak jinak – hustě zarostlé.

Schyluje se k dešti. Jdu znovu teď už známou cestou kolem kamenného koryta, nalézám tu trubku pod vodárenským domečkem, kotvím v místech, kde by měla být studánka číslo dvě. Mám to namalované podle mapy i se stromy a keři. Podle obrázku už u studánky musím být, ale i kdybych se rozkrájela, žádná tu není. Navíc podle mapy by měla být na levém břehu, kde je i cesta, po které jdu, a měla by být těsně pod strmým svahem. Tady ale není ani žádný strmý svah, leda by to byl břeh toho hlubokého koryta.

Nedá se nic dělat, musím do potoka.

Vstup z loučky k potoku střeží hradba z kopřiv vyšších, než jsem já. Go on! Za hradbou je lesní břeh, zdá se být průchozí. Nevítá mě to tu nikterak přívětivě, jeden strom mě bolestivě šlehl větví do tváře. Když teď půjdu po břehu proti proudu, musím na studánku natrefit. Protější břeh se zdá trochu širší, kromě toho bych z něho lépe viděla na ten, na němž stojím a kde by měla být studánka.

Jenže potok je tu dost široký. Ne moc, přeskočit by se dal, ale já mám už dva roky bolavé koleno a neběhám ani neskáču, a překročit to nepůjde. Nevadí, házím doprostřed koryta březové poleno, které se tu válí, s mezikrokem se už na druhou stranu dostanu.

Dopadlo to, jak se dalo čekat: poleno na dně nedrží pevně a já se smekám do potoka. Čvachtám v mokrých sandálech po pravém břehu proti proudu – a vidím studánku!!!!

Na mapě to je zakresleno špatně, studánka je na pravém břehu a opravdu se nad ní zvedá strmý svah.

Je ještě krásnější než na fotkách na netu. Konečně si zouvám rozmočené sandály a vstupuji do potůčku, který od ní vytéká, abych si ji vyfotila zepředu, ale studánka se nedá. Pořizuji tedy fotky ze stejného úhlu jako jsou ty na netu.

Je konec července, přes měsíc sucho a většinou vedra, ale studánka je tím zjevně zcela nedotčena, malý potůček, který se po pár metrech vlévá do potoka Zlodějka, sytí spoustou krásné čisté vody.

Loučím se s ní s poznáním, že krásná studánka, stejně jako krásná žena nebo cokoliv krásného, se nemůže dát lacino. Abyste ji poznali, musíte přinést oběť nebo splnit úkol. Jen si připomeňme, co všechno musí podstoupit princové, aby získali princeznu. Někteří na takové misi i zemřou (princezna je přece jen víc než studánka).

Sandály mám rozmočené, jdu tedy bosa až k autobusu a že to všechno nebylo jen tak, mi sděluje země i nebesa: cestou jsem rozšlápla plže, což je jedna z nejhorších věcí, které se mi mohou stát, a konečně se rozpršelo.

Autor: Wanda Dobrovská | pátek 14.8.2015 22:04 | karma článku: 8.61 | přečteno: 215x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Potok Scharka

Že se ještě vracím k tomu mostku, ale v originálních popisech bitvy na Bílé hoře fakt figuruje jako mostek přes potok Scharka a takhle je potok označen i v Ottově slovníku naučném. Chystám se teď totiž projít tu část potoka, během níž se z Litovického změní na Šárecký, což je transmutace, která mne fascinuje. Zkuste se někoho na Červeném vrchu zeptat, odkud teče Šárecký potok dole v údolí. Málokdo to ví. Potok jako by se kdesi za Ruzyní ponořil do anonymity a na nějaký čas dočista zmizel. Odkud teče voda do Džbánu? No... hm...

2.4.2015 v 10:11 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 282 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na tom bělohorským mostku

Je to k nevíře, ale než jsem obešla celou hostivickou rybniční soustavu, trvalo mi to rok! A kdykoliv se tam teď vracím, vždycky mají rybníky i potok pro mě zase ještě něco nového, třeba průchod podél potoka od hráze v Hostivicích nebo potůčky s „břvemi“ v bažantnici u Kalého nebo revitalizační práce na potoce – přece jen začaly!

16.3.2015 v 8:43 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 230 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na břevských blatech

Procházím krajinou, která kdysi bývala močálem nebo skvostnými mokřinami. Od Břví, možná už od Chýně až k Ruzyni v dobách, kdy ještě neexistovaly Břve, Chýně ani Ruzyně. Nejstarší archeologicky doložená tavicí pec na železo na našem území se našla v Chýni a je pravěkého původu. Ve Zličíně se zase poměrně nedávno nalezly zbytky pravěké cesty. V pravěku to na širých pláních východně od hřebenu nad potokem dnes zvaným Kačák zkrátka žilo bažina nebažina. Ostatně bažina je obyvatelná a je i lokálně průchodná. Pouze dálkové cesty se jí vyhýbají.

21.2.2015 v 9:57 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 290 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 683 | Diskuse

Milan Smrž

Máme dostatek obnovitelné energie ?

V české společnosti si obnovitelné zdroje energie zatím nevydobyly místo, jaké jim patří. Lví podíl měly vysoké výkupní ceny fotovoltaiky pro rok 2010. V Evropě již ale existují oblasti zásobované pouze obnovitelnou elektřinou.

9.10.2017 v 9:05 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jana Veselá

Ukliďme Česko 2017 a nádherné podzimní barvy

Skoro tříhodinová procházka lokalitou Srnčí Důl v Jablonci nad Nisou v rámci Ukliďme Česko 2017..... za sluníčka a nádherných podzimních barev.

6.10.2017 v 13:34 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 224 | Diskuse

Milan Smrž

Jaderná energie – jisté je jenom riziko

Podle statistik je česká veřejnost ve srovnání například s Německem mnohem více nakloněna jaderné energetice. U nás se tvrdí, že elektřina z jádra je levná a bezpečná. Je tomu tak opravdu?

6.10.2017 v 13:00 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Hana Šťastná

Prase podle kvíku, národ podle zvyku

Od konce července není snad jediný den, který by na mne divoce nezachrochtal. Africký mor divokých prasat nakazil všechna média a nabídl pěkně ostrý předvolební guláš z moravské divočiny.

27.9.2017 v 12:18 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 895 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 657

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.