Putování VI
Ono „kdysi“ je na cestě patrné. Zčásti už vůbec neexistuje, na leteckých mapách je nicméně v polích pořád ještě k rozpoznání, zčásti posloužila jako trasa silnice. Na dvou úsecích se po ní dá ještě jít pěšky, z Plas k osadě Sokolka, a od Mariánské Týnice kousek od kříže v polích k Sechutickému dvoru. Jejího ducha křísí moc pěkné místo před vchodem do mariánsko-týnického proboštství – mezi upraveným areálem a polem tam stojí dvě sochy proti sobě, sem cesta z Plas ústila nebo odtud zpět do Plas směřovala.
Jdu po ní jen od kříže v polích k rybníku Pivovárek, ale napadá mne otočit se a žasnu nad genialitou dávných krajinných architektů – když začali putující směrem od Plas stoupat od rybníku (pokud tam tehdy už byl), objevil se jim přímo uprostřed cesty před očima kříž na věži kopule a po čase makovice, do níž je vsazen, a tu pak putující vidí neustále před sebou a jak stoupá, vynořuje se pod ní věž kopule a nakonec asi i kopule a celý areál. Říká se tomu přímá pohledová cesta a tenhle charakter má/měla stará plaská cesta ještě na několika úsecích.
Z Výrova bych kvůli ní musela po hodně frekventované silnici, tedy ji opouštím a po konzultaci s místním usedlíkem zacházím do lesa. Do Žebnice mne to prý samo dovede, ať se ztratím nebo ne. Ovšemže jsem se ztratila, ale putuji už druhý rok a zkušenost mne naučila, že bloudění patří k putování, jakož i k životu.
V kostele sv. Jakuba Většího v Žebnici jsem zastihla restaurátora, který tam pracuje už třetím rokem, ukazuje mi fresky v bývalém kněžišti, chvíli jen tak sedím v kostelní lavici a odpočívám v prostoru, který má štěstí a navrací se mu důstojnost místa duchovního setkávání. Zásluhu na tom má místní občanské sdružení, jehož předseda, pan Urban, bydlí hned vedle, jdu si k němu pro razítko do poutnického notýsku. Doplňuje mi pitnou vodu a radí mi jít do Plas nikoliv po modré podél potoka, nýbrž neznačenou cestou, kterou chodí místní (a nově je tudy vedena cyklotrasa). Na vrcholu kopce se proti obzoru rýsují kříže na cestě – že bych se napojila na starou poutní cestu? Taková šťastná symbolika se poutníkovi nabídne zřídkakdy, stará cesta ve skutečnosti vede o nějaké dva kilometry dál, až za silnicí, kterou při sestupu po pěkné lesní pěšině do Plas slyším chvíli pod sebou, než uhne do plaské serpentiny, o které včera vyprávěl v kralovickém kempu student, který tam brigádničil v bistru, a já přicházím do města skrz chatovou osadu a branou v budově bývalé železářské hutě s věžičkou a hodinami.
V Plasích jsem poprvé v životě, aniž bych v tu chvíli dohlédala souvislosti, fotím si před hutí první z mnoha soch, kolem kterých ještě budu procházet, je to barokní sv. Bernard, patron řádu cisterciáků. Kousek dál stojí litinový sv. Jan Nepomucký z 19. století. Další sv. Bernard je v parku před budovou nové prelatury, a je tam i další sv. Jan Nepomucký, tentokrát stylově a na to, jak upejpavě se tváří, morbidně přímo v kašně. Má to dobrý, v kašně není voda.
Centrum Plas žije turistikou, dávám si – nelevný – oběd u Rudolfa II. a čekám na prohlídku konventu, která začíná vždy v celou. Za prohlídku kostela si nepřiplácím, takže za hodinku nás průvodce už zase sype z budovy – další!
Cesta z Plas do Horní Břízy vede téměř čtrnáct kilometrů lesem po nepříjemném štěrku, pořád a pořád rovně za nosem. Uprostřed lesů je myslivna, odpočívám u studny stranou od cesty a z domu vychází pán, který tam žije sám se třemi psy a je mu tam dobře. Nějaká paní z Německa tudy taky šla, povídá mi, a ptala se po nejbližším koloniálu, potřebovala si koupit ještě jednu deku, protože spala v noci v lese a byla jí zima. Klobouk dolů, já jsem se k tomu pořád ještě neodhodlala. A paní prý bylo pětašedesát, to se tedy klaním podruhé.
Les je trochu zvláštní, rozlehlý, ale jakoby strnulý, pochopím to, až když se mi po levé straně rozvine nekonečný kaolinový lom a když ho po více než hodině obejdu, začnou se těžební hluky a houkání couvajících strojů ozývat zase zprava. Vstup do lesa je cedulemi zapovězen.
Pod rozcestníkem U mezníků (496 m) mne předbíhá běžec. V lese. Na tom příšerném štěrku, který se ve fivefingerech hrubě nelíbí klenbě mé pravé nohy. Odkud kam běží, když tu nikde nejsou žádná obydlí a žádné vsi? Přijímám poznání, že jsem tu jen procházející, jsem na cestě a musím jít, i když mě bolí nárt, ale není důvod se zastavovat, cesta se stává jedinou detekovatelnou realitou, vše ostatní je májá.
Cesta lesem ústí na zpevněnou komunikaci pokrytou bílým pískem a štěrkem, na veliké zralé maliny pod obrovskou kaolinovou horou si nechávám zajít chuť, jsou obaleny hustým bílým popraškem a po dlouhé, dlouhé době se ukazuje obzor. Naposledy jsem viděla k obzoru za Mariánskou Týnicí, s nostalgií jsem přehlížela celé pásmo Radče a Brd, teď je všechno úplně jinak. V oparu se přímo přede mnou nezvykle majestátně zvedá Radyně.
Wanda Dobrovská
Od Třebnušky k Berounce
Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.
Wanda Dobrovská
Křest Zbirohem
Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?
Wanda Dobrovská
Potok mezi Kařezem a Zbirohem
Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.
Wanda Dobrovská
Kařezské rybníky
Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.
Wanda Dobrovská
Potok od Sirské hory
Sirské hory jsou tu dvě, vzdušnou čarou čtrnáct kilometrů od sebe. A vlastně ani ten potok není jen jeden. Mateřská Sirská hora posílá vody do všech světových stran. K jihovýchodu se rodí potok, jemuž dali lidé jméno Zbirožský.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinská policie zadržela šest Čechů za telefonické podvody z Oděsy
Ukrajinské úřady oznámily zadržení devíti členů zločinecké organizace včetně šesti Čechů, kteří z...
Nepříjemné svědectví. Bulvární boss popsal, jak Trumpovi pomohl s kampaní
Bývalý vydavatel bulvárního listu National Enquirer v úterý u newyorského soudu popsal porotě, jak...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Narušitelé jsou všude. Čínská rozvědka přitvrzuje, chlubí se i českým zářezem
Premium Čínské tajné služby v posledních letech posilují svůj vliv a nebojí se ani prezentace na sociálních...
Prodej útulné nebytové jednotky 2+kk v atraktivní lokalitě Vinohrady
Na Kozačce, Praha 2 - Vinohrady
3 600 000 Kč
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 564x