Mlýnský potok zvaný Ounětický

31. 12. 2012 11:40:03
„...týž potok by měl slouti Kněžoveský neb svůj počátek v Kněžovci béře, chybně podle mlynářského způsobu Ounětickým jej nazývají. On je ale také Statenický a Duchomeřický atd. Kde se člověk zrodí, na svět přijde, tam se pokřtí a své jméno obdržuje, také strom, kde vyroste, od toho místa své jméno béře.“

Uvádí etnograf Čeněk Zíbrt před sto lety v časopise Český lid, jistě míně, že také potok od místa, jímž protéká, své jméno béře neb bráti by měl, ale u delších potoků je to svízel, v každé obci je to pro lidi „jejich“ potok a často ani nemají potřebu dát mu jméno, je to prostě Potok, jak mi řekl v Tuchoměřicích pan Petr Jirásek, který napsal a vlastním nákladem vydal knížku o mlýnech na Únětickém potoce, kterou jsem si od něho osobně dojela koupit.

Únětický potok.jpg
Podél Potoka člověk natrefí přinejmenším na dva různé světy. Jejich rozhraní je někde mezi Štěrbovým a Kopanským mlýnem, v těch místech se také v lese, z hlavní cesty podél Potoka nezahlédnutelně sbíhá Kopaninský a Únětický potok. Jsou to vlastně dvě rovnocenné větve toku, který se jmenuje podle obce hluboko v údolí, o které na soutoku ještě nemá ani tušení a na které není ani pro obyvatele vsí tady „nahoře“ nic přitažlivého. Myslím krajinně energeticky, samozřejmě, nikoliv prakticky, protože například Únětický pivovar je tu v údolí jediný široko daleko a vyhlášený.

Soutok se dá vidět cestou od Přední Kopaniny do Statenic. Při setkání si jsou potoky rovny nejen v množství vody, ale i v její kvalitě, oba vyrážejí na svou pouť handicapovány letištěm, ale občané je následně rovněž nikterak nešetří. Podél Únětického potoka jsem šla už mnohokrát, i podél jeho tří hlavních přítoků, a párkrát jsem ho viděla i v dost hrozném stavu. Jednou mně to dokonce nedalo a alarmovala jsem starostu Suchdola, protože na děsuplné místo plné vysoké hnědé pěny jsem narazila na suchdolském katastru a proti proudu až k Trojanovu mlýnu se potok podobal spíše otevřené stoce než vodoteči v chráněném území. Teď je ale právě po oblevě, oba mají hodně vody, část kalů stihly už odplavit a spojují se v tok jen mírně zakalený, což je na příměstský potok skvělá zpráva.

Ouvalka v Kněževsi.jpg
Ahoj, já jsem Kopaninský, říká potok, který přitéká z lesa a svou nominální identitu získal z jediné obce, jíž protekl. Ten druhý neví, jak se představit: v prameni mu říkají Ouvalka, v Tuchoměřicích ho zapisují jako Mlýnský. Tys prostě Potok, napovídám mu, co mi řekl pan Jirásek.

Potok si tedy drží svou mlýnskou identitu – která dala vznik i názvu následující vsi, Statenice – a celé údolí z ní ostatně dodnes těží. Mlýnská stavení na Potoce z větší části pořád ještě stojí, nikde se samozřejmě už nemele, mlýny, bývalo jich tu osmnáct, jsou ovšem prestižní komoditou pro developery i soukromníky. Bydlení v údolí, kam nejde slunce a drží se tam mlhy, u vody, kde vzlíná vlhkost, špatně se tam dýchá a daří se tam plísním, je zřejmě nějaké sadomasochistické terno.

Za Tuchoměřicemi vede Potok loukou a pak na její druhé straně podél lesa. U Štěrbova mlýna jsem ještě loni mohla dojít k strašidelné hrázi suchého poldru, letos si cestu už zabrali současní majitelé (mohli, plocha o více než osmi tisících metrech nikomu nepatří), takže k Potoku se dá ze silničky přijít až u studánky Pod javorem před Statenicemi.

Sv. Václav nad Ouvalkou.jpg
Ve Statenicích se potok stává Vencovským, protože směřuje do Vencova. Vencov na mapě není, je to staré jméno obce Černý Vůl. Údolí a svahy kolem Potoka měl totiž kdysi důkladně prochozeny a proježděny kníže Václav. Bráno od pramene: Kněževes uchovává paměť na sv. Václava v názvu (knížecí ves) a rovněž ve freskách, soše a zasvěcení kaplí v Kněževsi Velké i Malé (Kněžívce), taky místní restaurace je U sv. Václava. V tuchoměřickém kostele je oltář sv. Víta a sv. Václava. Ve Wencowě si údajně kníže Václav dopřával odpočinutí cestou z Levého Hradce na Budeč a i ten jeden konkrétní „černý vůl“ - údajně – byl honáky pokoutně, tedy načerno právě zde zkonzumovaný volek z Václavova tributu Jindřichu Ptáčníkovi. A do třetice kníže Václav dozajista údolí přejížděl v místech Trojanova mlýna, kudy vedla cesta z Hradčan na Levý Hradec. (A svýma nohama dosvědčuji, že se tam dá – i když už ne přímo po té pradávné cestě – takto dojít dodnes.)

Potok z Kněževse je péčí letiště veden betonovým korytem až ke Štěrbovu mlýnu, přes soutok s Kopaninským (o který je postaráno stejně betonově) je osvobozen, ale ve Statenicích už je opět polapen do vydlážděného koryta a pod „stativy“ se odevzdaně melou plastové lahve, kusy polystyrenu a jiné plovoucí smetí. Zadali by si majitelé přilehlých pozemků hodně, kdyby potok toho bordelu čas od času zbavili?

Statenice jsou z hlediska architektonického designu dosti nesrozumitelnou lokalitou, projekcí lifestylového pragocentrismu bez jištění historickými záchytnými body. Zřejmě to bývala nějaká strážní periferie, duchovně vztažená k Úněticím a podstatný pro ni byl tranzit přes potok v místě zvaném Wencow. Toto místo mi dnes připomíná budík po svépomocné opravě. Znáte to, porouchá se vám budík, zkusíte ho rozebrat a přijít na to, kde se stala chyba, načež už nikdy nedokážete dát všechna kolečka tam, co byla, i když jste si vše namalovali a roztřídili, vždycky nějaká přebývají a budík je na odpis. Tak to všechno naházíte do jeho útrob, přišroubujete dekl a je vymalováno. Podchod ze Statenic do Černého Vola.jpg
Jak to vypadalo na inkriminovaném místě brodu či nějakého přechodu přes potok, se už nikdy nedozvíme. Hypoteticky taková zájezdní štace. Mlýn, hospoda, plac pro koně. Mlýn tam je, bývalý Vencovský, dnes patří do Statenic. Hospoda v něm není, je to privátní objekt, a moc bych za to nedala, že ten strom a křížek bývaly kdysi součástí veřejného prostoru, dnes jsou za plotem. Hospoda U černého vola, i s letopočtem, je výše při silnici, polohou motorest, duchem nevím, dovnitř jsem nevešla. Silnice – to hlavní, čemu se vše ostatní muselo přizpůsobit – utopila všechny domy a pozemky po obou stranách a z (dnešních) Statenic do (dnešního) Černého Vola se lze pěšky dostat jen strašidelným podchodem, jímž jsou vedeny všelijaké kabely a když prší nebo taje, je sem sváděna i voda.

Také by zde někde snad býval měl stát nejstarší doložený mlýn v Čechách, z něhož už nezůstal ani kámen. Pan Jirásek si myslí, a já mu dost věřím, že mlýn stál v rákosové loučce mezi Černým Volem a Úněticemi, na druhém břehu potoka naproti zahradnictví, a na mapce ve své knížce to místo označuje jako „údajnou neprokázanou archeologickou lokalitu“. Protože mám ambici projít podél Potoka pokud možno po obou březích, dávám na radu pána ze zahradnictví, pouštím se po cestičce po pravém břehu potoka a k rybníkům před Úněticemi přicházím po této loučce, kteroužto cestu nedoporučuji, leda v holinkách.

Před Úněticemi.jpg
Nevím, jak potoku, který je ze Statenic a Černého Vola obohacen lecčím, čeho se do Únětic už nestihne zbavit, ale pěšímu nastává pěkná část cesty, aneb taky něco nezastavěné přírody. Rybníky se dají obejít po břehu, ale jsou tam i mostky, dá se tedy jít po cestě, dívat se na rybníky přes potok a neriskovat kluzký přepad z menšího rybníka, přes který, když je víc vody, se člověk musí přečvachtat. Původně jsem si myslela, že toto je už tzv. Horní rybník, ale „Liškův mlýn na horním rybníce“ je až dole u pivovaru, ovšem už bez rybníka, takže tyto dva jsou nějakou novodobou retenční kreací. Ten první – větší – má hladinu trvale nízko a pod odhalenými břehy jsou kameny potažené souvislým šedým povlakem. Ach jo.

Únětický pivovar je mou oblíbenou zastávkou, čímž – včetně návštěvy u pana Jiráska v Tuchoměřicích – odsouvám konec svého putování podél Únětického potoka až do tmy. Chvíli váhám, ale až ke Spálenému mlýnu cestu znám, a pak už to do Roztok nemůže být daleko. Za Dolním rybníkem se potoku, teď už oprávněně Únětickému, představuje menší potok přitékající od Kozích hřbetů. Já jsem Horoměřický, říká a větší potok si akorát pomyslí, jejda, neboť se čerstvě dusí splaškami z Únětic a zjišťuje, že od přítoku se mu žádného osvěžení nedostane. Vodní toky jsou ale velmi tolerantní a přijímají vše, co do nich vplyne, dělá tedy Potok vše, co je v jeho silách, aby se do jeho vody ještě někdy mohl vrátit život. Už není regulovaný – a nebude, vtéká do přírodní rezervace – rozlévá se po nivách, svobodně se klikatí a regeneruje.

Soutok Suchdolského a Únětického potoka.jpg
A ty seš kterej, přijímá vlídně do náruče další potok, který k němu pílí průrvou kolem Spáleného mlýna a je na rozdíl od toho předchozího pěkně zachovalý. Já jsem Suchdolskej, říká potůček a já mu přeju, aby na něm tu kaskádu v lese, kterou se zase někdo kdesi chce ukázat jako iniciativní, nepostavili, protože na to, že je to pražský potok, je nebývale pěkný.

Mezitím se setmělo, potkávám běžce s rozsvícenou čelovkou a chvíli jdu s otevřeným nožem v kapse, protože od Spáleného mlýna se za mnou kdosi potácí. Jdu hodně rychle, dotyčný je – doufám – opilý, slyším, jak něco blábolí, u Maxmiliánky se ohlížím, a je klid. Potok vpravo je mohutný, ve tmě komunikuje svou živlovou identitou citelněji víc než za světla. V Roztokách je ale nakonec veden zahradami a spatřit ho lze až za Braunerovým mlýnem krátce před koncem jeho patnáctikilometrové pouti.

A ty seš kterej, povídá Vltava zčerstva, když do ní vplývá před roztockým zámkem, poněvadž sotva opustila Prahu, vrhá se do ní jeden potok za druhým – Šárecký z tohoto, Bohnický, Čimický a Drahanský z opačného břehu.

Já jsem Ounětickej. Ouvalka. Vencovskej. Statitvnice. Mlýnskej. Prostě Potok.

Autor: Wanda Dobrovská | pondělí 31.12.2012 11:40 | karma článku: 11.38 | přečteno: 929x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 193 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 156 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 232 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 6018 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.41 | Přečteno: 340 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.43 | Přečteno: 290 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.59 | Přečteno: 434 | Diskuse

Helena Herynková

Pohled do historie Země jako apel do budoucnosti

Dobrodružná cesta napříč časem do dávno zaniklých ekosystémů Země, která může pomoci rozpohybovat dnešek a zajistit lepší budoucnost. Svou náruč otevírají Dávné světy, aby nás poučily.

18.2.2024 v 14:56 | Karma článku: 3.11 | Přečteno: 80 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 563

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...