Putování V

27. 08. 2012 14:01:24
Do Kralovic? Pěšky? Vy jste divná. - Neříká se divná, nýbrž alternativní, opravuji čtveřici mlaďochů, s nimiž jsem se vezla z Radnic do Liblína linkovým minibusem, který nás po mnoha zajížďkách do vsí po obou stranách cesty konečně vyklopil na pustém náměstí, kde vám dobrou noc nepopřeje ani liška, a já jsem se tam loni zasekla.

Větší řiť jsem si pro svůj zásek vybrat nemohla. Vlastně mohla, a také vybrala, protože jsem došla až do Kozojed, ale protože do těch se už vůbec nelze nějak rozumně dostat, abych nemusela vstávat ve čtyři ráno a aby mi doprava nezabrala dvě třetiny dne, vrátila jsem se do Liblína a kopcem do Kozojed svou pouť letos začínám. Mládež míří na čtyřdenní chlastačku do kempu Kobylka, nakonec se se mnou loučí s obdivem, neboť jim zraky padly na mé fivefingery, nechávám si dát razítko v penzionu, kde jsem loni nocovala, a vyrážím v půl druhé z Liblína via Kozojedy-Lednice-Kralovice.

Letos jsem se rozhodla nejít otrocky po české I24, stejně to není žádná historická cesta, kde by člověk kráčel ve stopách dávných poutníků, tak budu jen držet směr, zacházet si ke svatojakubským kostelům a pokoušet se hledat identitu putování v dnešních bezvěreckých časech.

Vrch Praha od obce Lednice.jpg
Mraky vidím už od Liblína, za Kozojedy těžknou a obloha tmavne. Lednici stíhám ještě za sucha, fotím kapličku a plakát ZNC, vystupují na rybárně v Rakoluskách, vzpomínka na loňské putování. Za Lednicí se zastavuji a hledím zpět k Radči a Brdům, těmi kopci jsem šla, chvíli jsem s nimi žila, někde tam mezi nimi teče Berounka a to pouto pořád trvá. Zimu jsem strávila chozením podél břehů pražských potoků, novýma očima hledím na potoky, které teď po silnici přecházím, déšť mě chytá až před Kralovicemi.

Je zato vydatný, tak tak jsem stačila nahodit pláštěnku, podél silnice jako z udělání není ani jediný strom, a tak musím jít, musím jít. Hned zkraje města je kaplička a vedle ní košaté stromy, zalézám si pod ně, alespoň zčásti to funguje. V Kralovicích jsem si chtěla nakoupit, to zavrhuji, protože za nějakých čtyřicet minut už zase svítí slunce, ale já mám kalhoty dole úplně mokré a vandrovat městem s vyrolovanými kalhotami, aby se mi dál necouraly v loužích a po mokrých chodnících, a v pláštěnce, kterou si musím nechat na sobě, aby zase uschla, se mi nechce, takže jdu dál, kostel sv. Petra a Pavla míjím, a první zastávku činím až v kempu za městem.

Původně jsem chtěla přespávat pod širákem, jsem na to vybavena, kromě karimatky a spacáku mám nový žďárák, ale trochu se bojím, postrádám zkušenosti, navíc po dešti bude asi všude mokro, tak se ptám majitele kempu, jestli bych tam nemohla nějak nízkonákladově přespat, nabízí mi za pakatel chatičku a čaj a pizzu v místním bufáči. Beru zavděk vším, pokrmem pro tělo ovšem až po pokrmu pro ducha, pro který uháním ještě před zavírací hodinou do Mariánské Týnice.

Tuhle Santiniho stavbu jsem vždycky chtěla vidět, sice si myslím, že dojem z Kladrub a Zelené hory už nemůže nic překonat, ale k úžasu je to i tak. Hlavně ta hmota zvenku a prostor – kostela – uvnitř.

Odklonem od řeky jsem opustila kraj, který svou neschůdností vzdoruje komunikaci, obchodu i zemědělství, a během nějakých deseti či patnácti kilometrů se reálie zásadně proměňují. Kralovice byly odedávna trhovou vsí, cesty odtud stále vedou do všech stran, i když centrum oblasti se přesunulo do Plzně. Když jsem šla kolem Berounky, měla jsem sice pocit, že se propadám až do keltských, nebo duchovně přinejmenším animistických časů, ale celou dobu ke mně kraj promlouval – skrze mé tělo, když jsem se plahočila přes údolí Berounčiných přítoků, skrze mé smysly, to bylo hodně silné, duchem v meditaci a jednou dokonce i snem. Zatímco tady mne kontakt s prostředím, jímž procházím, jakoby vychyluje z „tady a teď“, odkazuje mne k obzoru s brdskými kopci a v čase k zakonzervované minulosti. Otevřenost kupodivu nepřináší komunikativnost, nýbrž vyprázdněnost. Zastav se, zkonzumuj, případně zaplať, a zase jeď – nebo jdi. Další!

Mariánská Týnice i Plasy se vezou na vlně turistického průmyslu a kraj promlouvá hlavně o své vyčerpanosti. Připadá mi unavenější, než jsem já. Kolem Berounky si buď příroda nenechala tolik líbit nebo se už z něčeho, co nedohledáme, stačila vzpamatovat, tady je cítit, že svého času si ji lidé hodně přizpůsobovali a modus vzájemně respektovaného soužití se změnil na modus direktivní těžby. Těží se plodiny, kultura, suroviny a bere se víc než se vrací.

Mariánská Týnice.jpg
O Mariánské Týnici si toho každý, kdo o to stojí, najde dost a dost na netu, já si na blogu dovoluji luxus dojmů, takže: jsem ráda, že Mariánskou Týnici opravili, že znovu postavili kopuli, která se ve 20. letech minulého století zřítila, jsem ráda, že pro ten úchvatný architektonický komplex našli využití (je tam muzeum, výstavní a koncertní prostory). Vnímám to tak, že příroda opuštěná člověkem se časem sama ze sebe revitalizuje. O revitalizaci kultury se musí starat člověk, jinak podléhá entropii. Ale i v tom procesu rozpadu pořád uchovává ducha, kterého jsem v Mariánské Týnici schopna detekovat ve vztazích hmoty areálu k prostoru a ve světelných a akustických poměrech – chápu, že taková péče něco stojí a třebaže funkce muzea s obsahem toho místa nemají prakticky nic společného, přivádějí sem lidi, k nimž může duch promlouvat. Protože jsem dorazila krátce před zavírací hodinou, zapůjčili mi tištěného průvodce, vybavili mě informacemi o zvukových zařízeních v jednotlivých místnostech a nechali mě, ať si to tam projdu sama. Nic lepšího jsem si nemohla přát, takže se po zběžné obhlídce expozic vracím do kostela a nechávám na sebe působit monumentalitu prostoru.

Autor: Wanda Dobrovská | pondělí 27.8.2012 14:01 | karma článku: 8.82 | přečteno: 679x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 194 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 233 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 209 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 564

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...