Na letiště se pěšky nechodí
První sudička řekla Kopaninskému potoku: sotva spatříš světlo světa, otráví tě jedem. Lidé se tě zřeknou, prorokovala druhá. A třetí, to bývá ta hodná, řekla: až poznáš strasti fyzické i chemické, potkáš les a budeš vysvobozen.
Kopaninský potok pramení v areálu ruzyňského letiště. Když po pár desítkách metrů podtéká nejbližší silnici, z níž ho lze poprvé spatřit, je chudák plný nějaké pěny, zřejmě už v prameni je jeho voda víc mrtvá než živá. Za normálních okolností – když neprší – má v této rané fázi své existence málo vody (ostatně je od počátku veden vydlážděným korytem, takže nemá jak z toho skvostného prameniště k nějaké další vodě přijít), což komusi v řetězci posuzovatelů podmínek pro vybudování nové startovací a přistávací dráhy (RWY 06/24) umožnilo upřít mu právo na identitu vodního toku a prohlásit jeho počátek za kanalizaci, aby mohl být zatrubněn.Nuže, zatím se nová RWY nebuduje, takže potok se chabě a pěnivě plahočí korytem, z něhož mu vbrzku větší část vody ještě kamsi odeberou, možná do blízké ČOV, aby bylo sajrajty z letiště čím ředit, načež ho posílají skrz poldr pod silnicí Praha-Chomutov do Přední Kopaniny, jejíž jméno dostal do křestního listu.Jde se mi dobře, půda je z noci na povrchu zmrzlá, tak se odvažuji terénem, který je jinak asi mokřinou, až k potoku a jdu podle něho po hřebeni koryta pod ČOV. Dál už bych se musela prodírat, ale ještě zkouším, jestli by se mi nepodařilo slézt do koryta, je tam málo vody a když už bych tam byla, dalo by se jít suchou nohou vždycky po jednom okraji dna, ale ukazuje se, že místo lezení by to byl po namrzlých kamenech neřízený skluz, a do vody žuch, tak se vracím na pole, obcházím ČOV a hledám, kudy do Přední Kopaniny.Kardinální zjištění celého nedlouhého putování podél Kopaninského potoka se netýká potoka, nýbrž této obce. Pro její identitu je osudově určující silnice I/7 (Lipská) – výše zmíněná Praha-Chomutov – a to daleko víc než krásná rotunda sv. Máří Magdaleny nebo proslulý opukový lom. I/7 je pro obyvatele Přední Kopaniny něco jako stěna pro hlavního hrdinu ve filmu Truman Show = konec světa. Letiště mají takřka za humny, dává o sobě vědět letadly, která nad částí obce zvanou Preláty nalétají na přistání už tak nízko, že to v člověku probouzí atavistický děs, ale pěšky se tam nechodí. Napoprvé jsem se podél potoka do Přední Kopaniny vůbec nedostala, protože jsem neznala místní finty, které spočívají v přechodu pro chodce v identity podobně zcela zbavené osadě Padesátník (z níž se do Přední Kopaniny ještě musí přes pole) a v nadjezdu z Aviatické od letiště, kde se ovšem s chodci nepočítá, takže to je se značnou nepohodou, ne-li nebezpečné. Mimochodem projektant této křižovatky musel být buď naprostý diletant nebo pěkný ochmelka – je řešena úplně beze smyslu a je tam spousta nedotažeností. Například schody, od jejichž pat se nedá nikam jít a podle závějí tlejícího listí na jedné straně a hromady nějakého odporného textilního odpadu na druhé soudím, že je ani nikdo nepoužívá. Na mostě jen minimální krajnice (proč tam tedy ty schody vůbec jsou?), dole na tuchoměřické straně jakýsi rozrytý, zarostlý a odpadky posetý prostor, nejspíš zázemí nějakého bývalého staveniště, nad Přední Kopaninou zase dvě silnice nad sebou, jedna zatarasená. S chodci se ostatně nepočítá ani na mostě přes údolí už přímo v obci.Co by tam asi tak dělali, že? Kam by přes ten most chodili? Jestli někam chtějí, ať si tam dojedou autobusem.
Pohodově se dá z Přední Kopaniny jít pěšky jen jedním směrem, a to po proudu potoka. Večer byla vánice a bouřka, ráno, když jsem seděla v autobuse, to vypadalo, že co nevidět začne sněžit, a na pláních a na svazích to protivně fouká. Tak už abych byla v lese. Za obcí pokračuje potok vydlážděným korytem, ale kameny se místy rozvolňují, skvělé, míjím kopaninskou čističku na druhém břehu, potok pokračuje neregulován. Jsme na kraji lesa, potok se kroutí, jak chce, a protože nemá moc šancí se rozlévat, na jedné straně se zvedá zalesněný svah a z druhé k němu přiléhají ploty zahrad nebo po jeho břehu vede místní cesta, pěkně si koryto zahlubuje. Lidé mu vzpírají břehy, čím se dá, to je rovnocenný vztah, protože potok ty vzpěry zase podemílá, ale také ho lecčím obohacují, voda má dost nezdravou barvu.Bažantnicí končí osídlené území. Zlatí bažanti vydávají tichounké zvuky a neuspěchaně přede mnou prchají. (Prý tam někde jsou i daňci, ty jsem ale neviděla.)Potok má možnost užít si lesa. Je to příjemný úsek cesty, úplně přírodní, vůbec mi nevadí, že je leden, mokro, bahno a pěšina rozrytá od koní. Když je zeleno, musí to být ještě hezčí. Potok tvoří i tůňky, v tak špinavé vodě ale sotva něco žije. Začíná sněžit.Chvíli jdu s paní, která u Juliány venčí psa, chci vědět, kudy chodí kopaninští pěšky na letiště. Pokud vůbec, tedy přes ten most s nikam nevedoucími schody. A vzápětí na to potkávám ještě své známé, chodívají prý tady z Horoměřic na procházku k Juliáně. Zatímco klábosíme, míjejí nás shora tři cyklisti, pak zdola muž na koni, kůň se nás trochu bál, a pak shora ještě jeden sólista na kole. Cyklisté se řítili smrtící rychlostí, ten poslední ani neměl helmu.
Mezi stromy před sebou už vidím únětické údolí. Zalézám do lesa v místech, kde je houšť suchého rákosí. Podařilo se mi dostat se až k potoku, ale na soutok je ještě brzy. Uklidněna, že se k potoku lze dostat, vracím se na cestu, žádného rozsekaného cyklistu nenalézám – a už dohlédám na Únětický potok. Takže znovu do lesa a docela v pohodě přicházím k soutoku.Je to krásný soutok dvou potoků v lese, oba mají hodně vody a oba jsou dost jeté.Chumelí.
Wanda Dobrovská
Od Třebnušky k Berounce
Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.
Wanda Dobrovská
Křest Zbirohem
Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?
Wanda Dobrovská
Potok mezi Kařezem a Zbirohem
Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.
Wanda Dobrovská
Kařezské rybníky
Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.
Wanda Dobrovská
Potok od Sirské hory
Sirské hory jsou tu dvě, vzdušnou čarou čtrnáct kilometrů od sebe. A vlastně ani ten potok není jen jeden. Mateřská Sirská hora posílá vody do všech světových stran. K jihovýchodu se rodí potok, jemuž dali lidé jméno Zbirožský.
Wanda Dobrovská
Úpoř
Úpoř je pěkná lokalita na konci světa. Nebývalo tomu tak vždycky. Po potoce se plavilo dříví, byly tu průmyslové provozy a nitro údolí bylo obděláváno. Dnes se tu zčásti chalupaří, zčásti hospodaří.
Wanda Dobrovská
Po potoce od Bušohradu k Broumům
Až k lesní studánce „U bídy“ se dá jít po cestě paralelně s potokem – akorát pozor, není to značená cesta a myslivec, který si kdesi v hloubi hvozdu trénuje mušku nebo vskutku něco loví, o vás nemusí vědět (stalo se mi na podzim).
Wanda Dobrovská
Míza neboli Oupořskej
Projít si Úpořský potok od pramene k jeho ústí do Berounky není jednoduché ani pro ty, kdo v některé z blízkých vsí bydlí. Ne že by protékal takovou divočinou, cest k němu a podél něho je dost, ale náročná je logistika.
Wanda Dobrovská
Habrový potok - finále
Hustá zástavba, zámek, oppidum, bývalá hvězdárna, sklárna, výletní restaurace Tomáše Hanáka, to je Nižbor. Potok? Ach, jistě, ten tu taky někde teče.
Wanda Dobrovská
Byly habry, byly
"Ale, ale, copak to tu máme?“ diví se Habrový potok, když se mu v údolí za chatovou osadou kolem bývalé novojáchymovské hájovny začíná hromadit voda.
Wanda Dobrovská
Habry, habry, habry... Habrový potok
Napoprvé vezme návštěvník Křivoklátska Habrový potok na vědomí nejspíš jako element vymezující oppidum nad Stradonicemi. Potok má ale v těch místech za sebou už dvanáct kilometrů - a na nich miliony let - dlouhý příběh.
Wanda Dobrovská
Šárecký potok
Oddělen od Litoveckého, nemá Šárecký potok pramen. Začíná za výpustí vodní nádrže Džbán a rovnou vtéká do přírodní rezervace Divoká Šárka.
Wanda Dobrovská
Studánka utajená
Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.
Wanda Dobrovská
Potok Scharka
Že se ještě vracím k tomu mostku, ale v originálních popisech bitvy na Bílé hoře fakt figuruje jako mostek přes potok Scharka a takhle je potok označen i v Ottově slovníku naučném. Chystám se teď totiž projít tu část potoka, během níž se z Litovického změní na Šárecký, což je transmutace, která mne fascinuje. Zkuste se někoho na Červeném vrchu zeptat, odkud teče Šárecký potok dole v údolí. Málokdo to ví. Potok jako by se kdesi za Ruzyní ponořil do anonymity a na nějaký čas dočista zmizel. Odkud teče voda do Džbánu? No... hm...
Wanda Dobrovská
Na tom bělohorským mostku
Je to k nevíře, ale než jsem obešla celou hostivickou rybniční soustavu, trvalo mi to rok! A kdykoliv se tam teď vracím, vždycky mají rybníky i potok pro mě zase ještě něco nového, třeba průchod podél potoka od hráze v Hostivicích nebo potůčky s „břvemi“ v bažantnici u Kalého nebo revitalizační práce na potoce – přece jen začaly!
Wanda Dobrovská
Na břevských blatech
Procházím krajinou, která kdysi bývala močálem nebo skvostnými mokřinami. Od Břví, možná už od Chýně až k Ruzyni v dobách, kdy ještě neexistovaly Břve, Chýně ani Ruzyně. Nejstarší archeologicky doložená tavicí pec na železo na našem území se našla v Chýni a je pravěkého původu. Ve Zličíně se zase poměrně nedávno nalezly zbytky pravěké cesty. V pravěku to na širých pláních východně od hřebenu nad potokem dnes zvaným Kačák zkrátka žilo bažina nebažina. Ostatně bažina je obyvatelná a je i lokálně průchodná. Pouze dálkové cesty se jí vyhýbají.
Wanda Dobrovská
Potok ne ledajaký
Podél Litovicko-Šáreckého potoka jsem vyrazila před dvěma lety s úmyslem projít ho i se všemi jeho přítoky. Teď jsem asi v jeho polovině, v důležitém místě, kde se z Litovického stává Šárecký. Čas podat zprávu z cesty.
Wanda Dobrovská
Jakobikirche u Fuchsbergu
Kostely a kostelíky zasvěcené sv. Jakubovi jsou na svatojakubské cestě pro poutníka něčím na způsob zadostiučinění. V Čechách mi to moc nefungovalo, všechny svatojakubské kostely, kolem nichž jsem procházela (Zbraslav, Beroun, Ledce, Kladruby), byly zrovna v čase, kdy jsem se tam zdržovala, zavřené. Sekundárně to zafungovalo jen v Praze, to jsem ovšem byla na zahajovacím koncertě letního varhanního festivalu a na následném setkání hostů v refektáři jsem se o tom, že se za pár dní chystám vyrazit na další část pouti, zmínila před bratrem Oldřichem a on mi dal požehnání na cestu.
Wanda Dobrovská
Z Přimdy do Přimdy
Takhle mělo totiž původně vypadat moje letošní putování: mínila jsem dojít podél řeky Pfreimd, která pramení na českém území jako Kateřinský potok, až do města Pfreimd, kde se stejnojmenná řeka vlévá do Náby. Česká Přimda je sice německy Pfraumberg, ale je to pořád Přimda, stejně jako Pfreimd, a tak by to byla cesta z Přimdy do Přimdy.
Wanda Dobrovská
Po Norimberské cestě
Touha jít cestou, kudy chodili naši předkové, mě tentokrát, přinejmenším na čas, úplně odvedla od mezinárodní I24, která posílá poutníka z Kladrub přes Sedmihoří do Hostouně a dál na Bělou nad Radbuzou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 564x