Stezky, cesty, silnice

28. 08. 2011 12:00:00
Kde je archetyp poutnictví, nutkavé touhy vyrazit na cestu a trmácet se za nejistým, možná i neznámým cílem? Pohnutky jako snaha o přežití nebo obživa nebo sociální interakce se mohou zdát přízemní – jde přece o spirituální záležitost!

Ale připodobníme-li putování tahu ptáků, rozměr jednoty s přírodou a vesmírem se rázem stane zjevným. I poutník táhne. Táhne se ve stopách dávných předků, kteří táhli ze zimy do tepla, ze tmy za světlem, z vypasených pastvin a vyčerpané půdy na neobdělaná území, ze sídel, kde začínalo být těsno, někam, kde se mohli, byť v potu tváře, zařídit více po svém a cítit se svobodně.

Putování je osvobozující.

Cesta z Prahy na západ po trasách starých zemských stezek vede i dnes složitým terénem, možná proto také tu bylo těch cest vždy víc a žádná nebyla hlavní. Těžko se vytyčovaly, těžko se udržovaly a rychle zase zarůstaly. Protože ale putování je navazování kontaktu s energetickými zdroji nejen v prostoru, ale i v čase, má smysl jít po cestě pečetěné funkčností spojnice míst, která naši předkové považovali za důležitá.

Na své pouti z Prahy na západ jsem si vybrala trasu, která kdysi dávno pocestného, odvážného pocestného, nutno dodat, nebo spíše družinu či karavanu, prováděla pomezním hvozdem kolem hradu Přimda – druhého nejstaršího dochovaného kamenného hradu u nás. Byla to cesta významná, cesta bojovníků, kupců i diplomatů, zvědů, pocestných, poutníků, tuláků i lapků. Některé úseky té cesty pozbyly časem funkčnosti, vytvořila se nová spojení, ale z jejích nejfunkčnějších úseků se staly silnice a v době budování dálnic se – sotva to politické poměry dovolily – tudy natáhla i dálnice. Cesty jsou jako řeky, protéká jimi a rozlévá se po nich duše kultury. I ony se zanášejí, opouštějí slepá ramena, nalézají si jiná koryta.

Je zvláštní, jak aktuální cíl mění i pohled na trasu cesty. Dáte-li si za cíl Norimberk, do něhož se cesty v tomto směru sbíhají (staré přes Tachov a přes Přimdu, novodobá dálnice i turistická I24), nebo rovnou Santiago, je trasa z Prahy jasná: přes Beroun, Rokycany, Plzeň a Kladruby. Tudy Norimberská stezka vedla relativně nejschůdnějším terénem tzv. Hořovické brázdy, hlásí se k ní obce Žebrák, Hořovice, Holoubkov a je obsazena železniční tratí, silnicí (II/605) i dálnicí (D/5).

Na pěším putování se ocitáte ve stavu mezi přírodou a civilizací – v každém okamžiku, v neustálém teď, do něhož vstupují i všechna teď minulosti. Kdyby se dnešní poutník chtěl mermomocí držet tepen, jimiž proudí životodárná míza civilizace, musel by jít po silnicích, ba tu a tam i po dálnicích.

To ale nejde, nebo je to hodně nebezpečné, a tak musí opustit kulturu víc, než k tomu byl nucen jeho předchůdce ještě na počátku dvacátého století, a pohroužit se hlouběji do lůna přírody.

To je další z poznání, které přináší putování: poutník kráčí, no někdy se spíš plahočí, já jsem v kopcích u Berounky občas i lezla po čtyřech, mezi dvěma světy, přírodou a kulturou, ale ne v rozpolcení nebo střetu, nýbrž v rovnováze. A rovnováha není nic statického, je to stav, který je nutno setrvale dotahovat, hlídat a udržovat, každou chvíli má něco tendenci vychýlit se ze soustavy na tu či onu stranu a když se takový úlet či úkrok nepodchytí včas, dříve či později se začne sypat celý systém. Poutníkovi k dosažení rovnovážného stavu pomáhá bdělost. V kontaktu s krajinou je bytostí obdařenou vědomím, civilizaci poměřuje nekonečností prostoru a bezčasím. Není-li dostatečně bdělý, dostane rychle za vyučenou a příště už udělá všechno pro to, aby si bdělost uchoval.

Stanovíte-li si cíl v prostoru české kotliny, dojdete k Přimdě, respektive – kvůli silničnímu tahu – o 14 kilometrů jižněji do Bělé nad Radbuzou spletitou síti turistických cest, na nichž jsou místy souvislosti s archeytpem poutnictví hodně rozostřené. Zase se tím člověk ale více spojuje s krajem, jímž prochází, a cesta se opravdu stává cílem, protože vytčený cíl je daleko a jakoby se čím dál tím více ještě vzdaluje. Putujíc kolem Berounky, vlastně stranou dávné dálkové trasy, ba dost daleko od ní, propadla jsem se až k našim slovanským a možná i keltským předkům, o jejichž komunitních zvycích toho víme poskrovnu. Nevíme, jak spolu komunikovala hradiště na ostrožnách nad řekou a jestli ti lidé stáli víc o komunikaci nebo o nezávislost. Jestli dávali přednost vzájemným půtkám nebo tržní výměně užitečných komodit. K obojímu jsou zapotřebí cesty. Cesty usnadňují obchod i nájezdy. A jsou-li mizerné nebo neudržované – to i to znesnadňují. V některých časech byly neudržované stezky z vojenského hlediska dokonce pokládány za strategickou výhodu, obchod si ovšem v takovém případě najde cestu jinudy anebo do kraje vůbec nedosáhne. Nicméně i tady byly nějaké cesty, byť tudy nevedl hlavní tah.

A místní lidé o nich ví a zakládají spolky, které se snaží mapovat zaniklé úseky starých zemských stezek. Líbí se mi to, protože se tak – neverbálně, nadčasově – navazuje kontakt s vědomím našich předků a má-li být putování aktivitou nejen fyzickou, ale i duchovní, tady se dotýká skutečné podstaty ducha. Ale pocit mám z toho kraje takový, že je stvořen spíše pro ducha boje než obchodu a poutník jím má trochu smutné putování. Poutník není poustevník, a i když cestuje sám, je jeho samota samotou vprostřed lidí, ne samotou stranou civilizace.

Zbytky hradišť, hradů a tvrzí jsou zřejmě svědectvím divokých dob, kdy neprůchodnost terénu byla pro místní obyvatele i pro správce území, někdy hodně vzdálené, dobrou bezpečnostní pojistkou. Ostatně Karlštejn nechal moudrý Karel IV. zbudovat jako trezor pro říšské korunovační klenoty a takto fungoval hrad až do začátku 17. století. Dramatický kraj kolem Berounky si v mírových časech poradil se svou dispozicí po svém: dva světy, svět civilizace a svět přírody, se v něm stýkají na mokré cestě – tou hlavní tepnou je tu řeka a „pocestnými“ jsou vodáci.

pokus.jpg
Jako poutník tudy tedy kráčíte stranou hlavního silničního tahu i stranou tahu vodního a v lůně přírody máte habaděj příležitosti ke kontaktu s duchem kultury, který je kolem Berounky hodně panteistický. Všelijakých takzvaně energeticky silných míst je na trase – podle autorek a autorů různých dušezpytných knížek – dost a dost (nedělám si z toho tak úplně legraci – osobně jsem dokázala detekovat cosi jako silný náboj na Tetíně), s „posvátnými“ místy hodnými zastavení ve smyslu poutní mise tak, jak ji uchovává křesťanská tradice, je to tady jako s bankomaty. Ne že bych musela putovat od kláštera ke klášteru – klidně bych putovala od pivovaru k pivovaru, ale to by bylo se stejným výsledkem, a ostatně kdyby kláštery dnes byly, čím bývaly, putování od kláštera ke klášteru by bylo totéž jako putování od pivovaru k pivovaru, protože v každém pořádném klášteře mívali pivovar.

Ale kláštery vskutku už nejsou tím, čím bývaly, a nikdy už nebudou (pokud po roce 1785 a 1948 vůbec jsou), a ani kostely a kostelíky na cestě nemají potenciál otevřít bránu poutníkovi, pokud by náhodou zavítal, protože jsou po většinu týdne zavřené a pana faráře mají obvykle přespolního.

Spirituálně je pro mě propad do předkřesťanských reálií v pohodě, ale ztráta kontaktu s civilizací už je dost citelná, navíc nechci, ale vážně už nechci chodit lesem v mokré trávě, a tak z Roztok volím cestu po silnici podél Berounky.

Autor: Wanda Dobrovská | neděle 28.8.2011 12:00 | karma článku: 9.37 | přečteno: 1028x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 194 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 233 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.88 | Přečteno: 555 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 564

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...