Studánka utajená

14. 08. 2015 22:04:53
Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.

Je to pěkný potůček s krásným údolíčkem, teče lesem a obklopen loukami s háji jako stvořenými pro pohanské rituály. Proklestil si cestu místy, kam směřují podzemní vody z oblasti náhorní planiny Dlouhá míle, a jeho údolíčko je na vodu nesmírně bohaté. I teď, v těch vedrech. V prameništi bylo dokonce svého času (v 70. letech) vyhloubeno mnoho šachet na jímání vody a údajně se odtud zásoboval vodojem pro sídliště Na Dědině. Stavení na pramenné loučce je domek bývalé čerpací stanice. Domek je zamčený a pomalovaný sprejery a za zamřížovanými okny jsou cedule informující, že to tam patří Junáku (a sprejerům), že děkují, že se chodíme dívat na Zlodějku, a ať si své odpadky odnášíme s sebou.

Vody do údolíčka směřuje tolik, že potůček na jeho krátké trase ke koupališti v Divoké Šárce lemují tři studánky.

První je – jak řečeno – kdesi na jeho horním toku. Pramen potoka je nedohledatelný, protože přímo nad prameništěm je velká mimoúrovňová křižovatka s vlastní DUN, z níž je voda odváděna do umělého, přírodně upraveného koryta počínajícího kamennou zídkou a trubkou hned pod paralelní cestou pro pěší. Která z těch šachet je původní studánka, se mi nepodařilo zjistit. Měla by z ní vést trubka do potoka, jednu takovou trubku jsem našla, ale až dosti daleko po proudu a žádná voda z ní nevytékala. Navíc teď v létě je všechno hustě zarostlé a na každém kroku člověk vyplaší hejna muchniček, což fakticky není o co stát.

Kvůli studánkám jsem šla kolem potoka třikrát. Poprvé to vlastně bylo kvůli potoku, ale protože ze tří studánek jsem našla jen číslo tři – studánku Šárka – rozhodla jsem vrátit se a studánky dohledat. Zejména studánku číslo dvě – Šáreckou Habrovku – o které se na studánkových webech píše, že je jednou z nejkrásnějších pražských studánek, a fotky to potvrzují.

Studánky jsem nenašla ani napodruhé. U čísla jedna – Zlodějky – to snad chápu, je to tu taková houšť, že je lepší vydat se hledat, až traviny uvadnou a stromům opadá listí.

Ale u čísla dvě to absolutně nechápu. Když jsem šla kolem poprvé, v teoretických místech studánky jsem se ptala kolemjdoucího páru, jestli nevědí, kde je. Vůbec nevěděli, že tam nějaká je. Přitom na fotce to je krásně upravená studánka s dřevěným domečkem se stříškou a vede k ní údajně haťový chodníček, dokonce s novým zábradlím. Něco takového přece nelze přehlédnout!

Takže se vydávám hledat potřetí, tentokrát už i vybavena množstvím rad od kolegů a kolegyň z práce, protože najít studánku se pomalu pro mě stává obsesí. Jeden radí jít s GPSkou. Nemám. Další radí jít s buzolou. Jiný říká, že buzola mi tam v louce nebude nic platná. (Pozitivní efekt těchto konzultací je zjištění, že můj kompas, který stále nosím s sebou, je zároveň i buzolou.) Další rada – jít prostě potokem – mě napadla taky, ale nechtělo se mi. Potůček má koryto dost hluboké a – jak jinak – hustě zarostlé.

Schyluje se k dešti. Jdu znovu teď už známou cestou kolem kamenného koryta, nalézám tu trubku pod vodárenským domečkem, kotvím v místech, kde by měla být studánka číslo dvě. Mám to namalované podle mapy i se stromy a keři. Podle obrázku už u studánky musím být, ale i kdybych se rozkrájela, žádná tu není. Navíc podle mapy by měla být na levém břehu, kde je i cesta, po které jdu, a měla by být těsně pod strmým svahem. Tady ale není ani žádný strmý svah, leda by to byl břeh toho hlubokého koryta.

Nedá se nic dělat, musím do potoka.

Vstup z loučky k potoku střeží hradba z kopřiv vyšších, než jsem já. Go on! Za hradbou je lesní břeh, zdá se být průchozí. Nevítá mě to tu nikterak přívětivě, jeden strom mě bolestivě šlehl větví do tváře. Když teď půjdu po břehu proti proudu, musím na studánku natrefit. Protější břeh se zdá trochu širší, kromě toho bych z něho lépe viděla na ten, na němž stojím a kde by měla být studánka.

Jenže potok je tu dost široký. Ne moc, přeskočit by se dal, ale já mám už dva roky bolavé koleno a neběhám ani neskáču, a překročit to nepůjde. Nevadí, házím doprostřed koryta březové poleno, které se tu válí, s mezikrokem se už na druhou stranu dostanu.

Dopadlo to, jak se dalo čekat: poleno na dně nedrží pevně a já se smekám do potoka. Čvachtám v mokrých sandálech po pravém břehu proti proudu – a vidím studánku!!!!

Na mapě to je zakresleno špatně, studánka je na pravém břehu a opravdu se nad ní zvedá strmý svah.

Je ještě krásnější než na fotkách na netu. Konečně si zouvám rozmočené sandály a vstupuji do potůčku, který od ní vytéká, abych si ji vyfotila zepředu, ale studánka se nedá. Pořizuji tedy fotky ze stejného úhlu jako jsou ty na netu.

Je konec července, přes měsíc sucho a většinou vedra, ale studánka je tím zjevně zcela nedotčena, malý potůček, který se po pár metrech vlévá do potoka Zlodějka, sytí spoustou krásné čisté vody.

Loučím se s ní s poznáním, že krásná studánka, stejně jako krásná žena nebo cokoliv krásného, se nemůže dát lacino. Abyste ji poznali, musíte přinést oběť nebo splnit úkol. Jen si připomeňme, co všechno musí podstoupit princové, aby získali princeznu. Někteří na takové misi i zemřou (princezna je přece jen víc než studánka).

Sandály mám rozmočené, jdu tedy bosa až k autobusu a že to všechno nebylo jen tak, mi sděluje země i nebesa: cestou jsem rozšlápla plže, což je jedna z nejhorších věcí, které se mi mohou stát, a konečně se rozpršelo.

Autor: Wanda Dobrovská | pátek 14.8.2015 22:04 | karma článku: 10.15 | přečteno: 260x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 194 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 233 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Otevřený dopis k referendu o větrných turbínách v Líšťanech u Loun

Dne 22.března proběhlo v obci Líšťany na Lounsku referendum o výstavbě větrných elektráren. Jen třetina hlasovala pro. Doufejme, že občané za dva roky názor změní. Nebo budeme raději spoléhat na drahou jadernou energii?

24.3.2024 v 9:47 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 538 | Diskuse

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 6056 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 342 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 293 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 436 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 564

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...