Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po Norimberské cestě

6. 08. 2013 9:41:11
Touha jít cestou, kudy chodili naši předkové, mě tentokrát, přinejmenším na čas, úplně odvedla od mezinárodní I24, která posílá poutníka z Kladrub přes Sedmihoří do Hostouně a dál na Bělou nad Radbuzou.

Soutok Úhlavky a Mže, Úhlavka vlevo.jpgVolím trasu přes Přimdu, se zastavením ve Starém Sedle. Časný ranní vlak mě veze do Stříbra lesem a přes obce, jimiž nebo kolem nichž jsem loni už prošla pěšky, projíždíme Vranovem, nervozita vrcholí. Už ať tam jsme, už ať jdu, v kupé nemám stání, sápu se na okno v chodbičce, které nejde otevřít, a třeštím oči na řeku, nad níž vede trať. Ze Stříbra vyrážím po paměti, loni jsem se tam ještě vrátila na výletě s rozhlasovým klubem Vltava, který směřoval hlavně do Kladrub, ovšem po paměti je to špatně, naštěstí mě kolemjdoucí paní-ranní ptáče zavčas usměrňuje po silnici k soutoku Úhlavky a Mže a pak už to nejde jinak než přijít rovnou na kladrubské náměstí s kostelem sv. Jakuba. Turistická značka vede pocestného „cestou necestou“, jak shledaly dvě poutnice, které šly předloni stejnou trasu jako já letos, a protože z minulých let dobře vím, co takové cestou necestou znamená, dávám přednost asfaltu.

Na další část pouti, kterou volně sleduji svatojakubskou cestu, jsem vyrazila o nejžhavějším víkendu letošního léta, horko je už teď, v devět hodin ráno, takže vlastně podle Pána Boha v osm. Čtyři trampy, které vidím na silnici daleko před sebou, potkávám asi v polovině cesty ze Stříbra do Kladrub, odpočívají ve stínu vedle krajnice.

Kostel sv. Jakuba je zavřený, tomu už jsem taky přivykla. Bohoslužby se tu konají každý týden ve středu, v pátek a v neděli, dnes je sobota. Na náměstí je ovšem živo, největší zájem je o místní cukrárnu, co chvíli před ní zastaví auto a lidi si odnášejí krabice s dobrotami, sleduji cvrkot z lavičky před kostelem, větrám nohy.

Do kláštera tentokrát nejdu, ten není na zastávku na začátku cesty, nýbrž na samostatnou návštěvu nebo na spočinutí na konci dne, pokud poutník hodlá zůstat někde poblíž přes noc. Kdo ale v kladrubském klášteře ještě nikdy nebyl, určitě by si na něj měl vyhradit čas, mně se jeho první návštěva před třiceti lety vryla hluboko do života.

Žabincový rybníček za obcí Kladruby.jpgPodle mapy jsem si plánovala, kde všude budu strkat nohy do vody, realita je – jako vždy – zcela jiná. V kašně na kladrubském náměstí vypadá voda nevábně, rybníček za městem směrem na Brod je celý zarostlý žabincem. Z Kladrub pokračuje poměrně rušná silnice na Rozvadov, sotva z ní ale odbočím na Brod u Stříbra, jdu po ní pak už sama. Podcházím dálnici. Jak nahoře, tak dole? Ó, jak relativní: poměr je 130:4 km/h. Ani do Výrovského potoka v Brodu nohy nestrčím, ploty jdou až k silnici. Zase zouvám boty, uléhám na lavičku na autobusové zastávce a přemítám, zda dojdu do Starého Sedla dřív, než se upeču. Ještě přijde čas, abych se tohle hroucení hned na začátku vesnice odnaučila, protože mnohde popojdu-li, mohu se zhroutit v hospodě nebo i narazit na koloniál a koupit si ovoce. To ovšem v tuto chvíli ještě nevím, takže mě mile překvapí, když mi na můj dotaz kolemjdoucí lufťačka odpoví, že ano, hospoda je támhle kousek dál, a ne, nemají zavřeno, a kdyby ano, stačí zazvonit na zvoneček a paní vám otevře. Hospoda je na druhém konci vsi, zvoním, nic. Přichází pán se džbánkem, jde k jednomu otevřenému oknu, popadá zvonec, který tam stojí...

Inu, není nad znalost místních poměrů.

Dávám si pivo, a protože je kolem poledne, taky polévku, předpokládám, že toho dne už na žádnou provozovnu, kde by vařili, nenarazím. Žár vrcholí. Z Brodu do Starého Sedla po cyklostezce je to stejně daleko jako ze Stříbra do Kladrub, zdá se mi to nepoměrně dál. Zpevněná cesta vede sice lesem, ale slunce mám nad hlavou a pálí a pálí. Asi mám úžeh. Uléhám vedle cesty na karimatku, čekám, až trochu vychladnu. Vody k pití mám dost, v hospodě v Brodu jsem si ji nechala doplnit, ale moc to nepomáhá. Cesta je využívána, míjejí mě dvě skupinky cyklistů, ti druzí mě zdraví „hello!“, asi aby se ujistili, že tam ležím úmyslně, a ne bezvládně.

Musím jít!

Poslední čtyři kilometry jsou muka. I krávy v louce se asertivně mačkají pod jediný strom, která se vtlačí víc do stínu, a pak už jen asfalt, asfalt, rozžhavený asfalt, cesta vychází z lesa a luk na silnici a vede proti proudu Úhlavky, v dálce přede mnou Přimda, vlevo Sedmihoří.

Kostel ve Starém Sedle, schody.jpgÚhlavka je kandidátkou na nejstarší českou řeku, neboť má kaňon hlubší a širší nežli Mže, s níž se před Stříbrem spojuje. Dříve se nazývala Mžice, pramení pod Přimdou, je 37 kilometrů dlouhá. Stávalo na ní hodně mlýnů, region byl – ač se to dnes vůbec nezdá – vitálně samonosný. Všechny obce, jimiž procházím, vypadají, že pamatují výrazně honosnější časy. Ve Starém Sedle, kam konečně plavajíc ve vlastním potu dorážím, například stojí předimenzovaná socha sv. Jana Nepomuckého, pod ní, u řeky, je areál, který možná býval parkem. Kdysi, hodně dávno, to údajně bylo dokonce městečko opevněné hradbami. Dnes má ves 240 stálých obyvatel. Nepanuje tu ale duch ignorance a sociálního parazitění, který na mne ještě zavane, až budu procházet kolem bytovek z dob socialistického přídělismu ve Velkých Dvorcích a v Přimdě. Za kostel Nanebevzetí Panny Marie se vzalo občanské sdružení a podařilo se ho zachránit před demolicí, penzion Staré Sedlo je zase dějištěm různých akcí počínaje výcvikem jízdy na koních a konče každoročně pořádaným živým Betlémem (kvůli jehož autenticitě si majitelé dokonce koupili oslíka).

V penzionu mě čekali už včera, radují se, že jsem se neztratila, já se zase raduji ze sprchy a pěkného ubytování, a taky z večeře, jejíž možnosti jsem se nenadála a vděčně ji přijímám.

Zítra mají být tropické čtyřicítky.

Autor: Wanda Dobrovská | úterý 6.8.2013 9:41 | karma článku: 8.07 | přečteno: 364x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Studánka utajená

Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.

14.8.2015 v 22:04 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 204 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok Scharka

Že se ještě vracím k tomu mostku, ale v originálních popisech bitvy na Bílé hoře fakt figuruje jako mostek přes potok Scharka a takhle je potok označen i v Ottově slovníku naučném. Chystám se teď totiž projít tu část potoka, během níž se z Litovického změní na Šárecký, což je transmutace, která mne fascinuje. Zkuste se někoho na Červeném vrchu zeptat, odkud teče Šárecký potok dole v údolí. Málokdo to ví. Potok jako by se kdesi za Ruzyní ponořil do anonymity a na nějaký čas dočista zmizel. Odkud teče voda do Džbánu? No... hm...

2.4.2015 v 10:11 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 274 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na tom bělohorským mostku

Je to k nevíře, ale než jsem obešla celou hostivickou rybniční soustavu, trvalo mi to rok! A kdykoliv se tam teď vracím, vždycky mají rybníky i potok pro mě zase ještě něco nového, třeba průchod podél potoka od hráze v Hostivicích nebo potůčky s „břvemi“ v bažantnici u Kalého nebo revitalizační práce na potoce – přece jen začaly!

16.3.2015 v 8:43 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 225 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na břevských blatech

Procházím krajinou, která kdysi bývala močálem nebo skvostnými mokřinami. Od Břví, možná už od Chýně až k Ruzyni v dobách, kdy ještě neexistovaly Břve, Chýně ani Ruzyně. Nejstarší archeologicky doložená tavicí pec na železo na našem území se našla v Chýni a je pravěkého původu. Ve Zličíně se zase poměrně nedávno nalezly zbytky pravěké cesty. V pravěku to na širých pláních východně od hřebenu nad potokem dnes zvaným Kačák zkrátka žilo bažina nebažina. Ostatně bažina je obyvatelná a je i lokálně průchodná. Pouze dálkové cesty se jí vyhýbají.

21.2.2015 v 9:57 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 278 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 4.39 | Přečteno: 191 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 1021 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 849 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 572 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 654

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.