Putování VI

30. 08. 2012 7:35:26
Z Plas do Mariánské Týnice vedla kdysi poutní cesta. Ono „kdysi“ je relativní, cesta byla vybudována v 18. století, což je vzhledem ke stáří plaského kláštera a jeho zrušení, které ho – jak dnes víme – už za několik desítek let po vybudování cesty potkalo, záležitost časově mělká, ale vzhledem k tomu, co se za více než 200 let po zrušení kláštera přes tu cestu přehnalo, je to zase všechno už hodně dávno.

Ono „kdysi“ je na cestě patrné. Zčásti už vůbec neexistuje, na leteckých mapách je nicméně v polích pořád ještě k rozpoznání, zčásti posloužila jako trasa silnice. Na dvou úsecích se po ní dá ještě jít pěšky, z Plas k osadě Sokolka, a od Mariánské Týnice kousek od kříže v polích k Sechutickému dvoru. Jejího ducha křísí moc pěkné místo před vchodem do mariánsko-týnického proboštství – mezi upraveným areálem a polem tam stojí dvě sochy proti sobě, sem cesta z Plas ústila nebo odtud zpět do Plas směřovala.

Stará poutní cesta.jpg
Jdu po ní jen od kříže v polích k rybníku Pivovárek, ale napadá mne otočit se a žasnu nad genialitou dávných krajinných architektů – když začali putující směrem od Plas stoupat od rybníku (pokud tam tehdy už byl), objevil se jim přímo uprostřed cesty před očima kříž na věži kopule a po čase makovice, do níž je vsazen, a tu pak putující vidí neustále před sebou a jak stoupá, vynořuje se pod ní věž kopule a nakonec asi i kopule a celý areál. Říká se tomu přímá pohledová cesta a tenhle charakter má/měla stará plaská cesta ještě na několika úsecích.

Z Výrova bych kvůli ní musela po hodně frekventované silnici, tedy ji opouštím a po konzultaci s místním usedlíkem zacházím do lesa. Do Žebnice mne to prý samo dovede, ať se ztratím nebo ne. Ovšemže jsem se ztratila, ale putuji už druhý rok a zkušenost mne naučila, že bloudění patří k putování, jakož i k životu.

V kostele sv. Jakuba Většího v Žebnici jsem zastihla restaurátora, který tam pracuje už třetím rokem, ukazuje mi fresky v bývalém kněžišti, chvíli jen tak sedím v kostelní lavici a odpočívám v prostoru, který má štěstí a navrací se mu důstojnost místa duchovního setkávání. Zásluhu na tom má místní občanské sdružení, jehož předseda, pan Urban, bydlí hned vedle, jdu si k němu pro razítko do poutnického notýsku. Doplňuje mi pitnou vodu a radí mi jít do Plas nikoliv po modré podél potoka, nýbrž neznačenou cestou, kterou chodí místní (a nově je tudy vedena cyklotrasa). Na vrcholu kopce se proti obzoru rýsují kříže na cestě – že bych se napojila na starou poutní cestu? Taková šťastná symbolika se poutníkovi nabídne zřídkakdy, stará cesta ve skutečnosti vede o nějaké dva kilometry dál, až za silnicí, kterou při sestupu po pěkné lesní pěšině do Plas slyším chvíli pod sebou, než uhne do plaské serpentiny, o které včera vyprávěl v kralovickém kempu student, který tam brigádničil v bistru, a já přicházím do města skrz chatovou osadu a branou v budově bývalé železářské hutě s věžičkou a hodinami.

Sv. Jan Nepomucký v kašně.jpg
V Plasích jsem poprvé v životě, aniž bych v tu chvíli dohlédala souvislosti, fotím si před hutí první z mnoha soch, kolem kterých ještě budu procházet, je to barokní sv. Bernard, patron řádu cisterciáků. Kousek dál stojí litinový sv. Jan Nepomucký z 19. století. Další sv. Bernard je v parku před budovou nové prelatury, a je tam i další sv. Jan Nepomucký, tentokrát stylově a na to, jak upejpavě se tváří, morbidně přímo v kašně. Má to dobrý, v kašně není voda.

Centrum Plas žije turistikou, dávám si – nelevný – oběd u Rudolfa II. a čekám na prohlídku konventu, která začíná vždy v celou. Za prohlídku kostela si nepřiplácím, takže za hodinku nás průvodce už zase sype z budovy – další!

Cesta z Plas do Horní Břízy vede téměř čtrnáct kilometrů lesem po nepříjemném štěrku, pořád a pořád rovně za nosem. Uprostřed lesů je myslivna, odpočívám u studny stranou od cesty a z domu vychází pán, který tam žije sám se třemi psy a je mu tam dobře. Nějaká paní z Německa tudy taky šla, povídá mi, a ptala se po nejbližším koloniálu, potřebovala si koupit ještě jednu deku, protože spala v noci v lese a byla jí zima. Klobouk dolů, já jsem se k tomu pořád ještě neodhodlala. A paní prý bylo pětašedesát, to se tedy klaním podruhé.

Les je trochu zvláštní, rozlehlý, ale jakoby strnulý, pochopím to, až když se mi po levé straně rozvine nekonečný kaolinový lom a když ho po více než hodině obejdu, začnou se těžební hluky a houkání couvajících strojů ozývat zase zprava. Vstup do lesa je cedulemi zapovězen.

Pod rozcestníkem U mezníků (496 m) mne předbíhá běžec. V lese. Na tom příšerném štěrku, který se ve fivefingerech hrubě nelíbí klenbě mé pravé nohy. Odkud kam běží, když tu nikde nejsou žádná obydlí a žádné vsi? Přijímám poznání, že jsem tu jen procházející, jsem na cestě a musím jít, i když mě bolí nárt, ale není důvod se zastavovat, cesta se stává jedinou detekovatelnou realitou, vše ostatní je májá.

Cesta lesem ústí na zpevněnou komunikaci pokrytou bílým pískem a štěrkem, na veliké zralé maliny pod obrovskou kaolinovou horou si nechávám zajít chuť, jsou obaleny hustým bílým popraškem a po dlouhé, dlouhé době se ukazuje obzor. Naposledy jsem viděla k obzoru za Mariánskou Týnicí, s nostalgií jsem přehlížela celé pásmo Radče a Brd, teď je všechno úplně jinak. V oparu se přímo přede mnou nezvykle majestátně zvedá Radyně.

Autor: Wanda Dobrovská | čtvrtek 30.8.2012 7:35 | karma článku: 7.09 | přečteno: 517x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Od Třebnušky k Berounce

Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.

22.12.2022 v 8:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 194 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Křest Zbirohem

Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?

12.12.2022 v 8:00 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok mezi Kařezem a Zbirohem

Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.

12.7.2022 v 7:00 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 233 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Kařezské rybníky

Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.

2.6.2022 v 7:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 250 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 285 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 497 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 564

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...