První sudička řekla Kopaninskému potoku: sotva spatříš světlo světa, otráví tě jedem. Lidé se tě zřeknou, prorokovala druhá. A třetí, to bývá ta hodná, řekla: až poznáš strasti fyzické i chemické, potkáš les a budeš vysvobozen.
Kopaninský potok pramení v areálu ruzyňského letiště. Když po pár desítkách metrů podtéká nejbližší silnici, z níž ho lze poprvé spatřit, je chudák plný nějaké pěny, zřejmě už v prameni je jeho voda víc mrtvá než živá. Za normálních okolností – když neprší – má v této rané fázi své existence málo vody (ostatně je od počátku veden vydlážděným korytem, takže nemá jak z toho skvostného prameniště k nějaké další vodě přijít), což komusi v řetězci posuzovatelů podmínek pro vybudování nové startovací a přistávací dráhy (RWY 06/24) umožnilo upřít mu právo na identitu vodního toku a prohlásit jeho počátek za kanalizaci, aby mohl být zatrubněn.
Nuže, zatím se nová RWY nebuduje, takže potok se chabě a pěnivě plahočí korytem, z něhož mu vbrzku větší část vody ještě kamsi odeberou, možná do blízké ČOV, aby bylo sajrajty z letiště čím ředit, načež ho posílají skrz poldr pod silnicí Praha-Chomutov do Přední Kopaniny, jejíž jméno dostal do křestního listu.
Jde se mi dobře, půda je z noci na povrchu zmrzlá, tak se odvažuji terénem, který je jinak asi mokřinou, až k potoku a jdu podle něho po hřebeni koryta pod ČOV. Dál už bych se musela prodírat, ale ještě zkouším, jestli by se mi nepodařilo slézt do koryta, je tam málo vody a když už bych tam byla, dalo by se jít suchou nohou vždycky po jednom okraji dna, ale ukazuje se, že místo lezení by to byl po namrzlých kamenech neřízený skluz, a do vody žuch, tak se vracím na pole, obcházím ČOV a hledám, kudy do Přední Kopaniny.
Kardinální zjištění celého nedlouhého putování podél Kopaninského potoka se netýká potoka, nýbrž této obce. Pro její identitu je osudově určující silnice I/7 (Lipská) – výše zmíněná Praha-Chomutov – a to daleko víc než krásná rotunda sv. Máří Magdaleny nebo proslulý opukový lom. I/7 je pro obyvatele Přední Kopaniny něco jako stěna pro hlavního hrdinu ve filmu Truman Show = konec světa. Letiště mají takřka za humny, dává o sobě vědět letadly, která nad částí obce zvanou Preláty nalétají na přistání už tak nízko, že to v člověku probouzí atavistický děs, ale pěšky se tam nechodí.
Napoprvé jsem se podél potoka do Přední Kopaniny vůbec nedostala, protože jsem neznala místní finty, které spočívají v přechodu pro chodce v identity podobně zcela zbavené osadě Padesátník (z níž se do Přední Kopaniny ještě musí přes pole) a v nadjezdu z Aviatické od letiště, kde se ovšem s chodci nepočítá, takže to je se značnou nepohodou, ne-li nebezpečné. Mimochodem projektant této křižovatky musel být buď naprostý diletant nebo pěkný ochmelka – je řešena úplně beze smyslu a je tam spousta nedotažeností. Například schody, od jejichž pat se nedá nikam jít a podle závějí tlejícího listí na jedné straně a hromady nějakého odporného textilního odpadu na druhé soudím, že je ani nikdo nepoužívá. Na mostě jen minimální krajnice (proč tam tedy ty schody vůbec jsou?), dole na tuchoměřické straně jakýsi rozrytý, zarostlý a odpadky posetý prostor, nejspíš zázemí nějakého bývalého staveniště, nad Přední Kopaninou zase dvě silnice nad sebou, jedna zatarasená. S chodci se ostatně nepočítá ani na mostě přes údolí už přímo v obci.
Co by tam asi tak dělali, že? Kam by přes ten most chodili? Jestli někam chtějí, ať si tam dojedou autobusem.
Pohodově se dá z Přední Kopaniny jít pěšky jen jedním směrem, a to po proudu potoka. Večer byla vánice a bouřka, ráno, když jsem seděla v autobuse, to vypadalo, že co nevidět začne sněžit, a na pláních a na svazích to protivně fouká. Tak už abych byla v lese. Za obcí pokračuje potok vydlážděným korytem, ale kameny se místy rozvolňují, skvělé, míjím kopaninskou čističku na druhém břehu, potok pokračuje neregulován. Jsme na kraji lesa, potok se kroutí, jak chce, a protože nemá moc šancí se rozlévat, na jedné straně se zvedá zalesněný svah a z druhé k němu přiléhají ploty zahrad nebo po jeho břehu vede místní cesta, pěkně si koryto zahlubuje. Lidé mu vzpírají břehy, čím se dá, to je rovnocenný vztah, protože potok ty vzpěry zase podemílá, ale také ho lecčím obohacují, voda má dost nezdravou barvu.
Bažantnicí končí osídlené území. Zlatí bažanti vydávají tichounké zvuky a neuspěchaně přede mnou prchají. (Prý tam někde jsou i daňci, ty jsem ale neviděla.)
Potok má možnost užít si lesa. Je to příjemný úsek cesty, úplně přírodní, vůbec mi nevadí, že je leden, mokro, bahno a pěšina rozrytá od koní. Když je zeleno, musí to být ještě hezčí. Potok tvoří i tůňky, v tak špinavé vodě ale sotva něco žije. Začíná sněžit.
Chvíli jdu s paní, která u Juliány venčí psa, chci vědět, kudy chodí kopaninští pěšky na letiště. Pokud vůbec, tedy přes ten most s nikam nevedoucími schody. A vzápětí na to potkávám ještě své známé, chodívají prý tady z Horoměřic na procházku k Juliáně. Zatímco klábosíme, míjejí nás shora tři cyklisti, pak zdola muž na koni, kůň se nás trochu bál, a pak shora ještě jeden sólista na kole. Cyklisté se řítili smrtící rychlostí, ten poslední ani neměl helmu.
Mezi stromy před sebou už vidím únětické údolí. Zalézám do lesa v místech, kde je houšť suchého rákosí. Podařilo se mi dostat se až k potoku, ale na soutok je ještě brzy. Uklidněna, že se k potoku lze dostat, vracím se na cestu, žádného rozsekaného cyklistu nenalézám – a už dohlédám na Únětický potok. Takže znovu do lesa a docela v pohodě přicházím k soutoku.
Je to krásný soutok dvou potoků v lese, oba mají hodně vody a oba jsou dost jeté.
Chumelí.
Na letiště se pěšky nechodí
Další články blogera
Wanda Dobrovská
Od Třebnušky k Berounce
Lom Třebnuška je pro Zbirožský potok poslední tvrdý střet s civilizací. Zbirožák nabývá sebevědomí. Kromě Koželužky mu tu ve vlhčích časech přivádí další vodu drobné, spíše občasné vodoteče zleva i zprava.
Wanda Dobrovská
Křest Zbirohem
Dospěli jsme - já a potok - společně do Zbiroha. Tak co, potoku? Už konečně víš, kdo jsi a kam patříš?
Wanda Dobrovská
Potok mezi Kařezem a Zbirohem
Ne, procházku tudy určitě nenavrhuji, leda že byste nezačínali v Kařezu, nýbrž v přilehlé osadě Borek a šli po modré. Já ovšem jdu podél potoka a rovnou předesílám, že je to dost neinspirativní putování.
Wanda Dobrovská
Kařezské rybníky
Kařezské rybníky jsou přírodní památkou. Přírodní památkáři jsou možná rádi, že turisticky lokalitu nelze moc uchopit, protože ptactvo, které zde žije, má alespoň klid. Plocha rybníků je obrovská – bezmála 70 hektarů.
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 36 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 564 |
Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.