Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Putování II

9. 08. 2011 10:05:57
To se to chodí, doma s mapami rozloženými v pokoji na podlaze nebo otevřenými na netu! Pohodlně sedíte, ba se válíte, vedle sebe hrnek s teplým čajem, neprší na vás, slunce do vás nepere a vlastně už... už! jste tam, kam chcete dojít, vždyť je to hračka, to bylo nějakého odhodlávání, nesmyslných pochybností, odkladů... Pětadvacet, třicet kilometrů, půl dopoledne, půl po obědě, pěkně je tu ta značená cesta namalovaná, máme na to přece celý den...

Celý den pršelo. Byla jsem do deště dobře vybavena, boty pečlivě impregnované, pláštěnka-stan až na paty. Chodit českou krajinou po turistických trasách znamená chodit převážně lesy a lučinami. Neprochozené cesty jsou zarostlé trávou. Od Berouna proti proudu řeky jsou cesty neprochozené nebo prochozeny jen minimálně. Tráva je vysoká. A za deště mokrá.

Druhý den putování mi přinesl jedno z iniciačních poznání – poznání o bloudění.

Zabloudit je neuvěřitelně snadné. Ze začátku ani nevíte, že už vlastně bloudíte, že se, řečeno krásným českým výrazem, dostáváte na scestí. Stačí polevit v bdělosti nebo se nechat svést rutinou a hned přejdete značku s šipkou odklánějící trasu vpravo či vlevo nebo – v životě – propásnete okamžik, kdy jste měli zareagovat na podnět.

Chvíle prozření, když se konečně z bludného kruhu vymotáte, už tak snadná k unesení není. Že jste se vymotali, znamená, že jste zpátky na cestě. Buď v místě, z něhož jste zbloudili, nebo o nějaký kus dál, nebo taky – nedej Bože – o notný kus před tím osudným bludníkem.

A musíte se nějak rozhodnout. A vaše rozhodnutí by mělo být moudré, neboť jednu pitomost – zbloudění – máte právě za sebou. Zůstat stát nemůžete, nejste strom. Jste člověk a i když si tam třeba teď v dešti a depce sednete na batoh do mokré trávy, dříve či později budete muset vstát a jít. Někam jít. Buď se vydat dál po cestě, ze které jste sešli. Nebo se vrátit. Nebo jít někam jinam, ale zkrátka jít.

Pokud jste na své cestě o kus dál, je to ještě dobré. Pokud vás to zavedlo na místo, kde jste před nějakým časem už byli, je to o něco těžší. Tehdy to mělo smysl, zatímco teď jste tam jaksi opožděně, v jiném kontextu a nejspíš i s proměněnými prioritami. Ale nejhorší je, vyplivla-li vás bludná stezka daleko před místo, ze kterého jste zbloudili, takže budete muset znovu ujít úsek, který jste už zdolali (a vroucně se modlit, abyste na stejném místě jako minule zase neuhnuli ze značky, což se poměrně často stává a je na to dokonce jakási teorie).

A prší. A pláštěnka-stan se chová vskutku jako stan, tj. pokud se jí dotýkáte zevnitř, a nemůžete se jí nedotýkat, tak vlhne, impregnace bot má také své limity, procházíte-li mokrou trávou, která vám je místy po kolena, a když se na vás sápe voda od země i z nebes, vzdá to i bytelná látka kalhot.

Mým cílem byly toho dne Roztoky, mimo jiné proto, že místní hotýlek, kde jsem mínila přenocovat, inzeruje jako součást poskytovaných služeb i pivo z vlastního minipivovaru. Nedostala jsem se ani do Zdejciny, což je první obec za Berounem, neboť jsem se zacyklila na jakési školní naučné stezce, která mi pomohla odventilovat něco ze skrytých houštin přirozené člověčí agrese. „Krátká, ale fyzicky náročnější trasa,“ našla jsem si její charakteristiku na jednom webu po návratu z této části putování. A rovněž: „Trasa klesá v serpentinách zpět k potoku, přesně do míst, kde stezka začala.“

Přesně.

Takový neplánovaný okruh po školní naučné stezce v lijáku je dost dobrou prověrkou poutníkova odhodlání putovat a každý poutník by měl být za podobný test nadělený hned zkraje putování vděčný, anžto mu sdělí mnohé o něm samotném i o světě, v němž jest mu žíti. Tento článek samozřejmě nepíšu promoklá, kryjíc papírový zápisník cípem zrosené pláštěnky, nýbrž v suchu a teple svého domova, a tak se mi o poutníkově vděku dobře píše. Na té stezce mi ovšem nějaká vděčnost na mysl ani nepřišla. Tam to bylo spíše o tom, že toho mám tak akorát. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala. To nemůžu přežít ve zdraví. Mám to vůbec zapotřebí?

A nakonec, po téměř dvou hodinách stále pouhý kilometr od Berouna: Jedu domů!

Navíc jsem někde při té nedobrovolné exkurzi po školní naučné stezce ztratila karimatku.

exp1.jpgTakže zpět do Berouna, vlastně jsem z něho skoro ani nevyšla. Úmysl dojít až k nádraží, dojet domů, usušit sebe, boty i oblečení a odpoledne nebo zítra, až přestane pršet, sem zase přijet a jít dál (nebo tuhle část trasy úplně vynechat a dojet až na Křivoklát) mne držel ještě na náměstí. Koupila jsem si novou karimatku, odjela autobusem do Žloukovic a následných 11 kilometrů v dešti, dešti, dešti (boty mi definitivně vyschly až po dalších čtyřech dnech) do Roztok bylo zkouškou mé pokory i mého zdraví a úsek z Berouna do Žloukovic zůstávám svatojakubské cestě ještě dlužna.

Alespoň však už dostalo jméno několik z oněch „jistot“, jejichž ztráty se většinou tak bojíme, že se na žádné putování raději ani nevydáme. Jednou z nich je domov. Místo, kde vím, že mohu být v teple a suchu a že tam mohu v klidu spočinout. Spousta lidí takové místo vůbec nemá. Já ho mám a to je požehnání a za to děkuju. Děkuju za to, že se mám kam vracet. Polský hudební skladatel Krzysztof Penderecki mi v jednom rozhovoru před nepříliš dlouhým časem řekl, že dřív ho zajímaly cesty, na které se vydával, zatímco teď ho už mnohem víc zajímají návraty. Myslím, že lidé se většinou nevydávají na pouť proto, aby zpřetrhali nitky s jistotou, kterou skýtá možnost návratu, a stali se věčnými poutníky (i když i o takových jsem slyšela, ale žádného takového osobně neznám).

Další z těch jistot je bankovní konto. Mimochodem, cestou od Berouna proti proudu řeky nikde nenarazíte na žádný bankomat a neberou ani karty. Civilizace tohoto druhu se hlásí až zase v Kralovicích. A třetí je veřejná doprava. To všechno jsou zadní vrátka, bez nichž se pokročilý poutník možná dokáže obejít, avšak poutník-začátečník si tuto svou schopnost teprve „osahává“. Učí se zacházet sám se sebou rozumně, lidsky a láskyplně a poznávat hranice svého osobního flagelantství i své sebelítosti.

Varnu mají v roztockém hotýlku pěknou, ale pivo nevaří. Prý není čas. Škoda.

Autor: Wanda Dobrovská | úterý 9.8.2011 10:05 | karma článku: 6.49 | přečteno: 756x

Další články blogera

Wanda Dobrovská

Studánka utajená

Původně to byla cesta podél dalšího z přítoků Litovicko-Šáreckého potoka, úplně mrňavého, necelé dva kilometry dlouhého, který na mapě ani nemá jméno, ale podle studánky kdesi na jeho horním toku se mu místně říká Zlodějka.

14.8.2015 v 22:04 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 204 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Potok Scharka

Že se ještě vracím k tomu mostku, ale v originálních popisech bitvy na Bílé hoře fakt figuruje jako mostek přes potok Scharka a takhle je potok označen i v Ottově slovníku naučném. Chystám se teď totiž projít tu část potoka, během níž se z Litovického změní na Šárecký, což je transmutace, která mne fascinuje. Zkuste se někoho na Červeném vrchu zeptat, odkud teče Šárecký potok dole v údolí. Málokdo to ví. Potok jako by se kdesi za Ruzyní ponořil do anonymity a na nějaký čas dočista zmizel. Odkud teče voda do Džbánu? No... hm...

2.4.2015 v 10:11 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 274 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na tom bělohorským mostku

Je to k nevíře, ale než jsem obešla celou hostivickou rybniční soustavu, trvalo mi to rok! A kdykoliv se tam teď vracím, vždycky mají rybníky i potok pro mě zase ještě něco nového, třeba průchod podél potoka od hráze v Hostivicích nebo potůčky s „břvemi“ v bažantnici u Kalého nebo revitalizační práce na potoce – přece jen začaly!

16.3.2015 v 8:43 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 225 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Na břevských blatech

Procházím krajinou, která kdysi bývala močálem nebo skvostnými mokřinami. Od Břví, možná už od Chýně až k Ruzyni v dobách, kdy ještě neexistovaly Břve, Chýně ani Ruzyně. Nejstarší archeologicky doložená tavicí pec na železo na našem území se našla v Chýni a je pravěkého původu. Ve Zličíně se zase poměrně nedávno nalezly zbytky pravěké cesty. V pravěku to na širých pláních východně od hřebenu nad potokem dnes zvaným Kačák zkrátka žilo bažina nebažina. Ostatně bažina je obyvatelná a je i lokálně průchodná. Pouze dálkové cesty se jí vyhýbají.

21.2.2015 v 9:57 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 278 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 4.39 | Přečteno: 196 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 1058 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 861 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 578 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 654

Psaním se živím, a psaní mě i baví. Jsem ale líná, a tak je blog pro mě skvělá motivace, jak se přimět dát psanou podobu i tématům, která jsou vně mých pracovních závazků. Zájmy: příroda, hudba, spiritualita.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.